Meditace

Původní předmluva

[Text odtržen]... Bylo zřejmé, že velký učitel [Süan-ce] již dávno završil cestu. Roku 708 jej císařské předvolání povolalo do Západního hlavního města; rovněž obšírně kázal metody čchanu ve Východním hlavním městě.
[Já,] ťing-ťüe jsem pobýval v jeho shromáždění. Uchýlil jsem se k němu a pozorně mu sloužil. Cestoval jsem tam a zpět mezi oběma hlavními městy a svědomitě jsem s ním studoval duševní stavy, které jsem v posledních několika letech prožíval, takže se brzy vyřešily.
Mezi těmi jimž velký učitel Chung-žen předpovídal [osvícení], byl jeden člověk z An-čou - to byl můj velký učitel [Süan-ce]. Vypadal jako obyčejný mnich, ale svou moudrostí měl podíl na říši buddhů. Byl císařským učitelem, pokladem národa jemuž lidé z celé země prokazovali úctu. Protože nás spojovalo osudové pouto z minulých životů, osobně jsem obdržel jeho pokyny. Nato jsem poznal, že nejvnitřnější srdce (Mysl) je plně obdařeno pravou Takovostí. Tak jsem nalezl věci o kterých jsem dosud ani neslyšel.
Pravá Takovost nemá žádný tvar. [Toto] poznání je bez vědění. Poznání bez vědění - jak by mohlo být odděleno od vědění? Tvar bez tvaru - jak by mohl být oddělen od tvaru? Lidské bytosti jsou všechny Takové; mluvení je rovněž Takové. Takovost samotná je bez mluvení. S mluvením to není Takovost. Takovost je v podstatě bez vědění. S věděním to není Takovost. „Pojednání o probuzení víry“ učí: „Pravá Takovost srdce (Mysli) je všezahrnujícím výrazem Jediné Skutečnosti, základním tělem Brány dharmy.“
To, čemu se říká skutečná přirozenost mysli se ani nerodí ani nezaniká. Rozdíly mezi všemi jevy se zakládají jenom na nesprávném myšlení. Podoby předmětů neexistují sami o sobě oddělené od představ mysli. Tudíž všechny věci jsou od počátku odděleny od forem jazyka, jsou odděleny od pojmenování, netečné k podobám duševních předmětů. Jsou si v podstatě rovny, beze změny a jsou nezničitelné. Jsou pouze jedinou Myslí. Odtud tedy jméno Pravá Takovost.
Mimoto, neodmyslitelné základní bytí Opravdové Takovosti se u obyčejných lidí, śrávaků [naslouchajících], bódhisattvů či buddhů ani nerozšiřuje ani nezužuje. Ani se v minulosti nezrodilo, ani nezanikne v budoucnosti - v zásadě trvá věčně. Ve své základní přirozenosti je ve všech vlastnostech soběstačné. Ve svém vlastním zásadním bytí má světlo velké moudrosti, a tak představuje čistou mysl prvotní skutečnosti.
Lankávatára sútra učí: „Předměty vystupující kdekoliv mezi pěti jevy projevuje základní mysl v závislosti na druhu.“ Jakých je těchto pět jevů? Jména, podoby, nesprávné smýšlení, pravá moudrost a Takovost. Proto jsou všechny věci bezejmenné, pojmenovává je mysl. Všechny podoby jsou beztvaré, protože jsou formovány myslí. Buď pouze sám bez myšlenek a nebudou jména ani tvary. Tomu se pak říká pravá moudrost a Takovost. Dharmapada sútra učí: „Nekonečné řady myriád představ představují dojem jediné Skutečnosti.“
Tak jsem se duchem pohroužil do mlčenlivého ticha a živil svou skutečnou totožnost na odlehlých útesech, drže se pouze průzračné mysli, uchovávaje jednotu dokud nenaplnila údolí. Tvoře předmluvu, uložil jsem do ní své osvícení, v naději, že ti kdo se účastní proudu naší Cesty poznají Mysl (Srdce). Nádherná podstata pravé Takovosti není oddělená od narození a smrti. Hluboká jemnost Cesty Moudrých leží uvnitř těla (podstaty) tvaru. Čistota těla tvaru leží uprostřed utrpení. Neodmyslitelná skutečnost narození a smrti se dočasně nachází v nirváně.
Takto víme, že vědomé bytosti a buddhova podstata se dělí o společnou totožnost. Jsou jako voda a led - jaký je rozdíl v jejich zásadním bytí? Pevná překážka ledu představuje svázanost vědomých bytostí. Voda svou přirozeností oživuje a prýští, představuje svou dokonalou průzračností buddhovu podstatu.
Není nic, čeho by mohlo být dosaženo, žádný tvar jež by měl být hledán. Dokonce ani dobré věci nejsou vyžadovány a tak zrození a smrt musí být zanechány daleko vzadu.
Vimalakírti sútra učí: „Má-li být dosažena dokonalá průzračnost, je nutno očistit mysl. Očistí-li se mysl, je stejně tak očištěna buddhova země.“ Ač je pro ně fyzické bytí základnou, vědomí a představy se rozprostírají od mělčiny k hlubinám. Co se týče hlubokých dojmů, ty jsou po věky čisté, jsou základnou, která od vytvoření první touhy přes osvícení až po dosažení probuzení bez návratu ovlivňuje a kultivuje [mysl]. Co se týče povrchního vědomí - to je to co mají dnešní noví studenti - ač jsou potěšeni na počátku, díky utrhačným a pokrouceným názorům nahromaděným během životů jim chybí síla se správnou vírou začít uskutečňovat Cestu. Protože nemají pevné základy, zklamaně se poraženi odcházejí.
Opakované procházení zrozením a smrtí je způsobeno pouze uchopováním předmětů. Když uvažujeme o mysli sahající po předmětech, [vidíme], že pravá totožnost Mysli je od počátku průzračná. V této průzračnosti, [uchopující] mysl ve skutečnosti neexistuje. V pokojném vyhasnutí [nirvány], se v podstatě nepohybují žádné myšlenky, pohyb je navždy klidný a tichý. V tichosti není žádné hledání. Tam kde jsou myšlenky je vždy Skutečnost. Skutečné bytí, není ani poskvrnění ani připoutání. Být neposkvrněný znamená průzračnost. Nemít žádná pouta znamená osvobození. Poskvrnění je základna pro zrození a smrt. Čistota je plodem osvícení.
Dokonce i hluboké nauky jsou v zásadě prázdné, vrcholná Cesta je beze slov a mluvením se od ní vzdalujeme. Ačkoliv můžeme popsat základní podstatu jako „v podstatě prázdnou“, není nic co by bylo možno označit za „základní podstatu“. Prázdnota sama je beze slov, není to duševní výtvor. Mysl moudrých je jemná, skrytá, mimo chápání a vědění. Velké osvícení je tajemné a záhadné, beze slov a hovoru. Lotosová sútra učí: „Nirvánická podoba všech jevů nemůže být sdělitelná slovy.“
Není žádná dharma, kterou by bylo možno vyložit, žádná Mysl o které je možno mluvit. Neodmyslitelná podstata Skutečnosti je prázdná. Navracení se k základní podstatě je Cestou. Skutečná totožnost Cesty je prázdná a neohraničená, nekonečná a dokonale čistá. Se svým klidem a samotou vymazává vesmír. Prostupuje starým i současným, avšak přirozeností zůstává průzračná. Je dokonalá odshora dolů a všude čirá. To je čistá buddhova země.
Takto víme, že v jediném vlasu je plně přítomen celý vesmír. Jediné zrnko prachu obsahuje nesmírné světy. Tato slova jsou opravdu podstatná, ti kdo o tom rozjímají a jsou toho svědky to sami poznají a nenásledují to co vysvětlují Tři povozy.
Sútra učí: „Cesta osvícení nemůže být zmapována ani změřena; nejvyšší z vysokých, nesmírná mimo hranice, nejhlubší z hlubokých, hluboká mimo chápání, dostatečně velká aby obsahovala nebe a zemi, dostatečně malá aby vstoupila nekonečně malým bodem - tak tomu se říká Cesta.“
Proto je podstata Skutečnosti čirá jako prázdný prostor. Avšak prázdnota není prázdná a bytí neexistuje. Bytí v podstatě neexistuje - lidé se sami připoutávají k existenci. Prázdnota není v podstatě prázdná - lidé se sami připoutávají k prázdnotě. Čisté osvobození je odděleno od bytí a prázdnoty, od zamýšleného jednání, od znepokojení, od přebývání, od připoutávání. V nirvána se nevytváří ani jediná věc. To je rozjímání o nirváně.
Pravý plod Cesty nirvány neleží tudíž ani v bytí ani v prázdnotě, ani není mimo bytí a prázdnotu. Je-li to tak, lidé, kteří vstupující na Cestu neodstraňují bytí či nebytí. Tvary a metody, které drží jsou pouze dočasnými znaky. Proto je podstata prázdná a bez podoby, tak ji nemůžeme považovat za existující. Činnost není zrušena a tak ji nemůžeme považovat za neexistující. Prázdné - vždy působí. Působící je vždy prázdné. Ač je prázdnota a působení rozdílné, není žádná mysl, která by je od sebe odlišovala. To je pravá Takovost, přirozeností čistá, navždy trvající a nezničitelná.
Povzdychuji si se slovy - jsou ve světě tací, kteří nevědí jak pěstovat Cestu, jsou svázáni bytím a prázdnotou. Bytí neexistuje samo o sobě, není před zrozením příčinných souvislostí. Prázdnota není neexistující sama o sobě, neexistuje z důvodu rozptýlení příčinných souvislostí. Kdyby byla v podstatě existující, byla by navenek sama o sobě, nevyčkávala by se svým bytím na příčinné souvislosti. Pokud by byla prázdnota v podstatě neexistující, neexistovala by navenek sama o sobě, nevyčkávala by s ukončením své existence na příčinné souvislosti. Zdánlivé bytí neexistuje. V pravé Takovosti nejsou žádné samostatné předměty. Prázdnota není prázdnotou, v čisté mysli žádná taková prázdnota není. Jevy „bytí“ a „prázdnota“ se nacházejí v království klamných představ. Jak by mohli přiměřeně vyjádřit Cesty Moudrých?
Sútra světlem zářící dokonalé moudrosti učí: „Dosahuje se osvícení z bytí? Ne. Dosahuje se osvícení z prázdnoty? Ne. Dosahuje se jej odděleně od bytí a prázdnoty? Ne. Co to znamená? Není nic k dosažení. Dosahování bez dosažení se nazývá dosažení osvícení.“

Gunabhandra z údobí dynastie Sung

První část

Gunabhandra Tripitaka pocházel z Jižní Indie. Když studoval Velký Povoz, říkalo se mu „Mahájána.“ Někdy v době Jüan-ťia (424-454) připlul lodí do Kuan-čou. V Tan-jangském velitelství jej přijal Sungský císař Tchaj-cu . Přeložil Lankávatára sútru. Princi a šlechtici, mniši a laici jej pozvali, aby je zasvětil do meditace, avšak Gunabhandra se rozpakoval [a odmítl je] neboť nemluvil dobře čínsky. Té noci se mu zdálo, že mu jakýsi člověk mečem srazil hlavu. Po této zkušenosti začal přednášet o meditaci.
Gunabhandra učil: „Tato země, která se rozkládá na východě, nemá způsoby jak zušlechťovat Cestu. někteří lidé, protože neznají vhodné metody, upadají do učení Menšího povozu a Dvou povozů. Přitom zabředávají do nauky pětadevadesáti druhů vnějších cest. Někteří, aby spatřili všechny věci a objevili dobré a špatné činy ostatních lidí, se dostávají do démonského rozjímání. Jak hořké! Jak veliké neštěstí! Zavádějí do pasti sebe i ostatní. Je mi líto těchto lidí, kteří dlouhé věky kráčejí po démonských stezkách, rodí se, umírají a nedosahují osvobození. Někteří klesají do zakázaných magických praktik, ovládají duchy a démony, vyzvídají dobré a špatné činy jiných lidí a lživě tvrdí: „Sedím a cvičím se v meditaci“. Obyčejní lidé jsou slepí, zmatení, ničemu nerozumí a myslí si, že [takoví kouzelníci] opravdu uskutečnili Cestu moudrých a podřizují se jim. Nevědí, že jsou to jen zvrácené, démonské metody.
V naší zemi máme správné učení, avšak je tajné a nešíří se veřejně. Ti, kdo k němu směřují a jejichž schopnosti jsou plně rozvinuty, se na Cestě setkávají s dobrými a moudrými lidmi, kteří je zasvětí do správného učení. Pokud by se nesetkali s dobrými a moudrými učiteli, potom by neexistovalo předávání s „otce“ na „syna.“
Lankávatára sútra učí: „Mysl buddhů (procitnuvších) je nejvyšší, je-li v našem učení uložena dharma, tak že nevznikají [klamné] stavy mysli, potom je to ono.“ Taková dharma překonává Tři povozy a je lepší než deset stupňů. Vlastně můžeme plod Osvícení poznat pouze s klidnou myslí. Nemyšlením vychováváme ducha. Bez myšlenek zklidňujeme tělo. Bez zaujetí sedíme v čistotě, uchováváme podstatné a navracíme se ke skutečnému. Naše dharma je skrytá a tichá, nešíří ji tuctoví hlupáci mělkého vědomí. mohou ji obdržet a uskutečnit jenom lidé s bohatými zásluhami a schopnostmi.
Pokud neporozumíte, nejste-li osvobozeni, šestý [stupeň vědomí] ovládá sedmý a ten ovládá osmý. Jestliže porozumíte, jste-li osvobozeni, osmý [stupeň vědomí] není podmíněn šestým ani sedmým.
Ti, kteří mají v úmyslu stát se buddhy (procitnout), by se měli nejdříve učit upokojit mysl. Dokud se mysl nezklidní nejsou dokonce ani dobré věci dobré - mnohem horší je to s těmi špatnými. Jestliže se mysl zklidní a ztiší, ani dobro ani zlo nemají žádnou základnu. Tan-jang sútra říká: „Jevy nevidí jeden druhý, jevy neznají jeden druhý.“
Potom, co jsem přišel do této země, nespatřil jsem nikoho, kdo by pěstoval Cestu, tím méně někoho, kdo by zklidnil mysl. Často vidím lidi, provázené vytváření karmy, kteří se nespojili s Cestou. Některé zajímá sláva a pověst, někteří jsou motivováni ziskem a hledají jistoty. Pracují se způsobem myšlení já a ostatní, jednají s žárlivým postojem. Co je žárlivost? Znamená to vytvářet nepřátelské a nenávistné smýšlení jakmile je spatřen někdo jiný, kdo pěstuje Cestu a dosahuje uskutečnění v základě i v činnosti, takže mnoho lidí nabízí podporu a poskytuje věrnost. Znamená to sebeuspokojující spoléhání se na svou vlastní schopnost pochopit a myslet a nepoužívat toho k překonání vlastního ega - tomu se říká žárlivostí. I kdybyste svědomitě prováděli rozličná cvičení dnem i nocí, odřezávali utrpení a odstraňovali překážky, s takovýmto postojem vznikají na Ceste překážky, jedna za druhou a nenajdete klid a tichost. Tomuto se říká pouze „pěstování cesty“. Neříká se tomu „zklidnění mysli.“ I kdybyste prováděli šest dokonalostí (páramit), vykládali posvátná Písma, seděli v meditaci, rázně postupovali a žili prostým životem, tomu se říká pouze „být dobrý“. To není „život v dharmě (praxe dharmy).“
Právě jsem mluvil o zklidňování mysli. Stručně řečeno, vyskytují se čtyři druhy myšlení. První je způsob myšlení, který se odklání od Skutečnosti - tak smýšlejí ti, kteří procházejí životem jako obyčejní lidé. Druhým je smýšlení, které se obrací směrem k pravdě - to znamená nechuť ke zrození a smrti a tak hledání nirvána a postup směrem ke klidu, tomu se říká śrávakovský způsobem myšlení (śrávaka - naslouchající, žák). Třetí je mysl, která vstupuje do skutečnosti. Přestože odstraňujete překážky [na Cestě] a odhalujete vnitřní skutečnost, jedinec a předmět nejsou dosud zbaveny účinnosti - to je způsob myšlení osvícené bytosti (tatjékabuddha - ten, který sám usiluje). Čtvrtá je mysl Skutečnosti - není mysl mimo skutečnost, není skutečnost mimo mysl. Skutečnost je mysl. Mysl je schopna být všude vyrovnaná a tak je nazývána skutečností. Vědomí pravdy může osvítit vše a tak se nazývá Mysl. Mysl a skutečnost jsou si všude rovny a tak se tomu říká Buddhova mysl, mysl osvícení.
Ti, kteří chápou skutečnost nevidí rozdíl mezi narozením, smrtí a nirvánou či mezi obyčejným a svatým. Předmět a vědění nejsou dvěmi, vnitřní skutečnost a jevy jsou spojeny. Opravdové a smluvené jsou nahlíženy jako sobě rovné, poskvrnění a čistota jsou jedinou Takovostí. Probuzení a vědomé bytosti jsou v základě stejní a zajedno.
Lankávatára Sútra učí: „V ničen není žádná nirvána, žádná nirvána v probuzených, žádný probuzený v nirváně. Odděleno od probuzení i od toho k čemu se probouzí, odděleno jak od bytí tak od prázdnoty.“ Velká cesta je v podstatě všudypřítomná, dokonale čistá, a v základě současná, není dosahována z příčin. Je jako slunce skryté za neustále se měnícími mraky. Jakmile se mraky ztratí, slunce se objeví samo od sebe. K čemu jakékoliv další učení či názory? Proč se zaplétat do psaných či mluvených slov, a navracet se na cestu narození a smrti? Ti kdo berou slovní vysvětlení a literární popisy jako Cestu baží po slávě a zisku ničí sebe samé a ničí ostatní. Je to jako leštění zrcadla, jakmile byl prach z povrchu zcela odstraněn, zrcadlo samo září a je jasné.
Všechny věci jsou jednoduché. Tato sútra učí: „Buddha není Buddhou, ani neochraňuje vnímající bytosti. Vnímající bytosti zavádějí rozdíly a myslí si, že Buddha zachraňuje vnímající bytosti. Takto si neuvědomí tuto Mysl a jsou nestálí.“ S pochopením je tu uvědomění a velké poslání uprostřed příčinného původu: tomu se říká: „velké pěstování Cesty.“ Není dvojnost mezi vlastním já a jiným. Všechny životy jsou uskutečňovány najednou: není žádné před ani potom a žádné mezi. Tomu se říká velký povoz. Nebýt připoután uvnitř ani vně, toto mimořádné nejvyšší odevzdání se nazývá nejvyšší všepřekračující dokonalost dávání. Vyrovnané dobro a zlo, takže ani jedno není nalezitelné, to je nejvyšší všepřekračující dokonalost kázně. Být bez přečinů uprostřed předmětů mysli, navždy ukončené poškození zaryté zloby - to je nejvyšší všepřekračující dokonalost trpělivosti. Velký klid nehybný, myriáda činů spontánně takto - to je nejvyšší všepřekračující dokonalost rázného růstu. Vzkvétání nádherného klidu - to je nejvyšší všepřekračující dokonalost rozjímání. Úžasný klid rozvíjející osvícení - to je nejvyšší všepřekračující dokonalost moudrosti. Takoví lidé jsou vznešení a nekoneční, pojímají vše dokonale bez překážek, dosahují nádherných a rozmanitých poslání. Toto je velký povoz.
Neučí-li se nejdříve uklidňovat mysl, ti kdo hledají velký povoz sejdou ve vědění dojista z pravé cesty. Maháprajňápáramitá sútra učí: „Pět očí probuzených pozoruje úplně mysl vědomých bytostí a všechny jevy bez vidění.“ Čchan-jüe sútra říká: „Nemáte-li žádná stanoviska, potom můžete vidět.“ s'-i sútra učí: „Není to viditelné očima či uvědomitelné smysly. Je to dojista spatřováno souladem s Takovostí. Všechny smysly jsou takto a stejně je tomu s Takovostí dharmy. Takovému vidění se říká správné vidění.“ Čchan-jüe sútra učí: „Netopýři a sovy nevidí věci za denního světla ale spíše v noci. Je tomu tak díky obrácení chybného myšlení. Jak je to možné? Netopýři a sovy vidí to co je pro ostatní tma jako světlo. Obyčejní lidé vidí to co je pro ostatní světlo jako tmu. Obojí jsou případy chybného uvažování. Pro jejich zvrácené vnímání, pro karmické překážky nevidí [obyčejní lidé] skutečnost. Takto, světlo není samozřejmě světlo a tma rozhodně není tma. Rozumíte-li takto a nejste-li zmateni zvráceným smýšlením pak vstoupíte do věčnosti, dokonalého štěstí, osobnosti a průzračnosti těch, kteří jsou takto.“
Velký učitel [Gunabhandra] říkal: „Lankávatára sútra učí: 'Jak je možné očistit vlastní myšlenky? Nepřipouštějte klamné myšlení. Neumožňujte poskvrněné uvažování. Dbejte s nejvyšší rozhodností o probuzeného. Dbejte o probuzeného bez přestání: budete klidní, bez myšlenek a budete svědky základní prázdné čistoty.'„ Také učil: „Jakmile je toto jednou obdrženo, nevrátíte se již z věčného klidu. Takto probuzený pravil, 'Jak by se to mohlo zvětšit?'„ Rovněž učil: „Učíte se od učitele, ale osvícení nepřichází od učitele. Kdokoliv by 'činil lidi moudrými' nikdy nevykládal dharmu. To je ověřováno případem.“
Krom toho říkal: „Můžete vstoupit do nádoby? Mohli byste proniknout do sloupu? Jste schopni vkročit do ohně? Dokážete projít horou? Vstupujete tělesně či vnikáte duševně?“ Rovněž učíval: „V místnosti se nachází nádoba. Je nádoba mimo místnost nebo není? Je v té nádobě voda? Je nádoba ve vodě? Jsou nádoby ve všech vodách světa? Co je to za vodu?“
Ještě říkával: „Listy stromu mohou kázat dharmu. Nádoba je schopna kázat dharmu. Sloup dokáže zvěstovat dharmu. Hůl může zvěstovat dharmu. Místnost je schopna hlásat dharmu. Země, voda, oheň a vzduch mohou všechny kázat dharmu. Země, dřevo, dlaždice a kámen dokáží rovněž hlásat dharmu. Co je to?“

Učitel Dharmy třech košů Bódhidharma
(údobí dynastie Wej)

Druhá část

Byl to učitel meditace Bódhidharma kdo se toho ujal po Gunabhandrovi Tripitakovi. Se záměrem objasnit Velký povoz, cestoval po moři do Wu-jüe [pobřeží jihovýchodní Číny] a putoval severně do Jie [hlavního města Wei]. Mniši Tao-jü a Chuej-kche mu sloužili po pět let, než je poučil o čtyřech činnostech. Řekl Chuej-kchemu: Existuje Lankávatára Sútra ve čtyřech svazcích: budeš-li podle ní žít, budeš přirozeně vysvobozen....“ Zbytek v úplnosti je tak jak je jasně zaznamenán v životopise v pokračování životopisů významných mnichů [od Tao-süana, † 667] a jak je nastíněn v předmluvě ke čtyřem činnostem pro vstoupení na cestu velkého povozu od jeho následovníka Tchan-lina.
Učitel Dharmy Bódhidharma byl člověk z jižní Indie, třetí syn místního panovníka. Měl velmi pronikavou, ostrou schopnost myšlení a jasně chápal to, co mu bylo vykládáno. Byl veden vůlí k velkému povozu, takže opustil laický život a stal se mnichem. Zachránil před zapomněním semeno moudrých a nechal jej vzkvétat. S nejhlubší myslí prázdnou a klidnou, viděl skrz a pochopil věci a události světa. Vnitřní i vnější, měl v tom všem jasno. Jeho moc šla mimo tento svět: jeho soucit a účast dosahovaly každého kout země. Pravá nauka upadala a tak přišel zdaleka přes hory a moře, putoval, aby učil v Čínských zemích. Ti kteří [pěstovali] klidné mlčení vyprázdněné mysli v něho všichni uvěřili. Ten typ, který lne k tvarům a zaměřuje se na názory jej začal pomlouvat a veřejně odsuzovat.
Během té doby s ním byli pouze dva mniši, Tao-jü a Chuej-kche. Přestože byli mladší, přinesli si s sebou vznešená a daleko dosahující úsilí. Měli dostatek štěstí aby se setkali s dharmovým učitelem, sloužili mu po mnoho let a uctivě hledali poučení. Učili se dobře, naplňuje učitelův záměr. Pohybuje se jejich jemnou rozhodností a upřímností, vzdělával je dharmový učitel na pravé cestě. Učil je jak uklidňovat mysl, jak rozvíjet činné životní dění, jak být v souladu s bytostmi a jak užívat schopnosti v možnostech.
Toto je učení mimořádného povozu pro zklidňování mysli - ať nedojde k žádnému omylu. Ti kdo utišují mysl takto, hledí upřeně na stěnu. Ti, kdo takto rozvíjejí činnosti vykonávají čtyři činnosti. Ti kdo jsou takto v souladu s bytostmi zamezují pomluvám a nelibosti. Ti, kteří mají schopnosti v možnostech jako jsou tyto dávají s tím co není k použití. Zde jsem zkrátil to, co má být následováno: sdělení je v následujícím textu.
[Bódhidharma učil:]
Je mnoho způsobů jak vstoupit na cestu, ale v podstatě jsou všechny jen dvojího druhu. Jedním je vstoupení prostřednictvím vnitřní opravdovosti, druhým je vstoupení pomocí činnosti.
Vstoupení prostřednictvím vnitřní opravdovosti znamená použit učení k probuzení do zdroje. Je to hluboká víra, že živé bytosti, jak obyčejné tak moudré, sdílejí jednu a tutéž skutečnost-podstatu. Není to zjevné pouze díky klamnému překrytí vetřelým zmatením. Opustíš-li klam a vrátíš se do skutečnosti, upřeš-li pozornost jako bys zíral na stěnu, potom tu nejsi ty a ostatní a obyčejní i moudří jsou stejní. A tak pevně setrvalý a bez pohybu nesklouzneš do slovního učení. To je tichá shoda se skutečnou vnitřní pravostí, bez rozlišování je to stálé a bezejmenné. Tomu se říká „vstoupení skrze vnitřní opravdovost.“
Vstoupení pomocí činnosti se vztahuje ke čtyřem činnostem, v nichž jsou již všechny ostatní činnosti obsaženy. Jaké jsou tyto čtyři činnosti? První je náprava špatností; druhá je soulad s příčinností; třetí je nehledání a čtvrtá je činnost podle dharmy.
Co znamená náprava špatností? Pokud ten, kdo vstupuje na cestu trpí, měl by přemítat takto: „po nespočet věků jsem opustil kořen a honěním se za větvemi, splýval jsem s různými stavy bytí. Tak jsem vyvolával mnoho hořkosti a nenávisti - provinění a poškození nemělo hranic. I když se již neproviňuji, toto utrpení je neštěstí zanechané z prošlých životů - výsledek špatných činů dozrál. Toto utrpení není od bohů ani od lidí“. Měl bys ochotně snášet utrpení bez hněvu nebo stížnosti. Sútra k tomu říká: „Setkáme-li se s utrpením, není třeba se znepokojovat. Proč? Proto, že si uvědomujeme základního kořen.“ Je-li vůči utrpení zaujat tento postoj, jsi v souladu s vnitřní opravdovostí a i když zakoušíš nepříjemnosti, postupuješ na cestě. Toto se nazývá „náprava špatností“.
Druhý je soulad s příčinností. Cítící bytosti nemají vlastní já. ale přetvářejí se v souladu se svou činností. Jejich utrpení i štěstí se rodí z příčin. Dostáváme-li nyní dobrou odměnu, slávu a dobrou pověst, je to způsobeno minulými příčinami. Teď je máme, ale až tento příčinný sled skončí, už zde nebudou - jak bychom se mohli radovat? Zisk a ztráta následují příčiny: mysl se ani nerozšiřuje ani nezakaluje. Pokud se vítr radosti [při zisku a utrpení při ztrátě] nerozhýbe, potom hluboce souzníš s cestou. Tomu se říká „soulad s příčinností.“
Třetí je nehledání. Lidé světa jsou stále v klamu, po všem touží, ke všemu se připoutávají. Tomu se říká „hledání“. Moudrý se probudil do skutečnosti. Za použití vnitřní opravdovosti dosahuje běžného světa. Zklidňuje mysl bez vymýšlení aktivit, zatímco se formy mění, a tak se myriády stavů vyprázdní a není už zde žádná touha nalézt něco k potěšení. Spolu s tím je temnota „záslužných činů“ [založená na dualistickém pohledu] navždy vypovězena. Prodlévání v trojitém světě? - to je jako hořící dům. Všichni kdo mají těla trpí - kdo by mohl najít mír? Je-li toto zcela pochopeno, myšlenky rozdílných stavů bytí zcela vymizí a s nimi i hledání. Sútra říká: „Všichni kdo hledají trpí. Jen pokud zde není hledání, je tu blaženost.“ Tak je jasné, že pouze nehledání ničeho je skutečná cesta.
Čtvrtá je činnost podle dharmy. Dharma, nauka skutečnosti, je založena na vnitřní pravosti neodmyslitelné čistoty [vnitřní totožnosti všech věcí]. Díky této vnitřní pravosti jsou všechny podoby prázdné: žádné znečištění, žádné připoutání, žádné toto, žádné tamto. Sútra učí: „Dharma nesestává z cítících bytostí, neboť se jí netýká znečištění cítících bytostí. Dharma nesestává z vlastního já, neboť je oddělena od nečistoty vlastního já.“ Může-li moudrý s jistotou věřit a chápat tuto vnitřní pravost, měl by jednat podle dharmy. Tělo dharmy není lakomé vůči fyzickému tělu a životu. To je dávání: „nechť není žádné lakomství a zadržování v srdci. Pochopíte-li, že obdarovaný, dárce i dar jsou prázdné, nejste na nich závislí a nejste k nim připoutáni. Jsou užívány pouze k objetí a přeměně cítících bytostí, bez dychtivého lpění na tvarech. To je prospěšné samo o sobě, může to být ku prospěchu druhým a rovněž to může zdobit cestu osvícení. Stejně jako s dokonalostí dávání je tomu i s dalšími pěti dokonalostmi [dokonalostí kázně, trpělivosti, růstu, rozjímání a moudrosti]. Provádět těchto šest dokonalostí a přesto nemít nic k provádění - to je činnost podle dharmy.
Tyto čtyři činnosti byly osobně vykládány čchanovým učitelem Bódhidharmou. Krom toho, zaznamenal jeho následovník Tchan-lin učitelovy výroky a činy a shromáždil je do svazku zvaného Bódhidharmovo pojednání. Bódhidharma také vysvětlil na dvanácti či třinácti stranách základní význam Lankávatára Sútry společenstvím vykonávajícím rozjímání v sedu: toto se rovněž nazývá Bódhidharmovo pojednání. Obě tyto práce jsou důkladné a úplné v jejich jazyce i v základních myšlenkách a kolují po světě. Byli rovněž nějací nezasvěcenci kteří zfalšovali třísvazkové „Bódhidharmovo pojednání“ - jeho jazyk je zdlouhavý a základní myšlenky rozbředlé, nehodí se pro praktické použití.
Velký učitel Bódhidharma by ukázal na věci a zeptal se na jejich význam. Ukázal by na cokoliv - „Jak se to nazývá? Je spousta věcí - zamýšlej se nad všemi. Zaměňuj jejich jména, a s jejich záměnou je zkoumej.“
Rovněž říkal: „Existuje toto tělo či nikoliv. Co za tělo je toto tělo?“
Také učil: „Mraky na nebesích nemohou nikdy znečistit prázdnou oblohu, ale mohou zakrýt nebe tak, že není jasné a čiré.“
Nirvána Sútra říká: „Uvnitř nejsou žádné smysly, vně se nenacházejí žádné smyslové předměty. Jelikož vnitřní a vnější je vyrovnáno říká se tomu střední cesta.“

Třetí část

Chuej-kche (mnich z hlavního města v údobí dynastie Čchi)

Ten, kdo se toho chopil po čchanovém učiteli Bódhidharmovi byl učitel čchanu Chuej-kche. Jako laik byl zván ťi a pocházel z Wu-lao. Ve čtrnácti letech se setkal s Bódhidharmou, jenž cestoval a učil v té oblasti [novodobý Chen-an]. Huike mu sloužil po šest let, zkoumal jediný povoz s čistou rozhodností a přibližoval se k hluboké vnitřní skutečnosti.
Chuej-kche nastínil v hlavních rysech pěstování cesty a základní způsob pro osvětlení mysli, jímž se dosahuje plodu osvícení.
Lankávatára sútra učí: „Šákjamuni rozjímal v klidu, a tak zanechal narození a smrt daleko vzadu. Tomu se říká 'nedržení se'„ Ze všech osvícených deseti směrů, minulosti a přítomnosti není jediný, který by se stal probuzeným bez základny v rozjímání v sedu.
Sútra deseti stupňů říká: „Uvnitř těl vědomých bytostí se nalézá nezničitelná osvícená přirozenost. Je to jako sluneční koule: její tělo je jasné, oblé a plné, [její světlo] nekonečné a bez hranic. Neboť je to překryto vrstvou mraků pěti shluků, vědomé bytosti to nevidí. Setkáte-li se s větrem moudrosti, bude jím odváto těch pět shluků. Když je vrstva oblaků zcela ztracena, osvícená přirozenost září dokonale jasně, průzračně a čistě.
Čchan-jüe sútra učí: „Je to tak nekonečné jako vesmír, tak nejzazší jako prázdnota. Avšak je to jako světlo v nádobě, jež nemůže osvětlovat vnějšek.“ Jiné přirovnání je toto: Když se oblaka stáhnou ze všech stran a svět potemní, jak by mohlo být sluneční světlo jasné a čisté? Sluneční světlo nebylo zničeno - je pouze překryto a zahrazeno mraky. S čirou přirozeností skutečnosti vědomých bytostí je tomu rovněž tak. Nemůže se plně projevit, neboť jedna vrstva mraků za druhou - utrpení, vnímání klamných myšlenek, jež lnou k předmětům - překrývají a zahrazují cestu moudrých. Pokud se nerodí klamné myšlenky a vy sedíte v tiché průzračnosti, slunce velkého nirvána je samo od sebe jasné a čiré.
Jedna světská kniha říká: „Led se rodí z vody, avšak led může zatarasit vodu. Led je pevný, zatímco voda proudí.“ [Podobně,] klam vzniká ze skutečnosti a nepravda může ztratit skutečnost ve falešné představě. Jakmile klam skončí, skutečnost se objeví - moře mysli je jasné a průzračné, tělo skutečnosti je prázdné a čisté.
Proto, když se studenti opírají o psaná a mluvená slova jako by to byla cesta, jsou jako lampa ve větru: nemohou rozehnat tmu, a jejich plamen zanikne. Sedí-li však studenti v čistotě bez záměrů, je to jako lampa v uzavřené místnosti: dokáže rozptýlit tmu a jasně osvětluje věci.
Je-li vám zcela jasná neposkvrněnost zdroje mysli, potom jsou všechny sliby naplněny, všechny praktiky dokončeny, vše je dokonalé. Nejste už dále předmětem stavů bytí. Pro ty kdo nacházejí tuto podstatu skutečnosti [dharmakája] je nevyčíslitelné množství vědomých bytostí pouze jednou pozoruhodnou osobou: tou jedinou osobou, jenž tam byla v souladu s tím po milióny biliónů eónů. Pokud ve vás není vytvořena čistá činorodost a pravá neporušenost není uskutečněno nic i kdyby jste se setkali s bezpočtem probuzených minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Takto víme, že se vědomé bytosti zachraňují poznáním mysli - probuzení nezachraňují vědomé bytosti. Kdyby mohli probuzení zachraňovat vědomé bytosti, proč jsme se i přes setkání s bezpočtem probuzených v minulosti nestali osvícenými? Je to proto, že uvnitř nevznikla ryzí činorodost a neporušenost. Dokud mysl nedosáhne toho o čem hovoří ústa, nezbavíte se přijímání podoby v závislosti na vašich skutcích.
Tak je osvícená přirozenost jako slunce a měsíc pro svět. Dřevo obsahuje [schopnost] ohně. V lidech se nachází osvícená pravá totožnost. Také se jí říká lampa probuzené přirozenosti a zrcadlo nirvána. Mimořádné zrcadlo nirvána je jasnější než slunce a měsíc: uvnitř i navenek je dokonalé, čiré, neohraničené a nekonečné.
Jinou podobností je tavení zlata. Jakmile je odstraněn stěr, zůstane ryzí zlato nepoškozené. Když podoby „vědomých bytostí“ a „zrození a smrti“ vymizí, tělo skutečnosti zůstane nedotčeno. Uskutečnění při rozjímání v sedu je zakoušeno sebou samým ve vlastním těle. Takto se obraz koláče nehodí k jídlu: hovoříte-li o živení se tímto obrazem k druhým lidem, jak by je to mohlo uspokojit? Ač si přejete odstranit překážky minulosti, vytváříte namísto toho budoucí odnože ještě silnější. Čchan-jüe sútra učí: „Je to jako být chudým člověkem, který dnem i nocí počítá poklady ostatních a sám nemá jediný vlastní haléř.“
Být učeným je podobné. Mimoto ti, kteří čtou by se měli do knih dívat jen chvíli a poté je rychle odložit [aby bylo možno je vyzkoušet v životě]. Pokud je neodložíte, rovná se to slovnímu učení - neliší se to od hledání ledu ve vařící se vodě.
Takto všechna slovní vysvětlení vyřčená probuzenými mluví o nevyslovitelném. Uprostřed skutečnosti všech jevů, jsou beze slov, avšak nic nezůstává nevyřčeno. Pokud tomu rozumíte, jakmile je spatřeno jedno, následuje tisíc. Lotosová sútra učí: „Ne skutečné, ne klamné, ne takto, ne jinak.“
Velký učitel Chuej-kche říkal: „Vysvětluji tuto pravou dharmu tak jak opravdu je: v základu se neliší od opravdové, naprosté vnitřní skutečnosti. [Vědomé bytosti] si pletou drahokam vyplňující přání s hracími kameny a oblázky. Jakmile se vyprázdní a uvědomí si, že je to skutečný klenot, potom nevědomost a moudrost jsou si rovny a není mezi nimi rozdílu. Musíte si uvědomit, že myriáda jevů je celá takto.
„Z lítosti nad těmi, jež mají dualistické názory se chápu štětce a píši toto. Pozorujete-li, že vaše tělo se neliší od těla probuzeného, není žádná potřeba dále hledat konečné nirvána.“
Kromě toho učil: „Když jsem poprvé upřel mysl na osvícení, usekl jsem si jednu ruku a stál ve sněhu od soumraku do půlnoci, nezaznamenával jsem sníh, jenž se vršil k mým kolenům, neboť jsem hledal nejvyšší cestu.“
V sedmém svitku Čchan-jüe sútry se říká: „Pronikáním do správného soustředění na východě, samádhi se objevuje na západě. Vstupováním do správného soustředění na západě, samádhi vzniká na východě. Vnikáním do správného soustředění v oku, samádhi se vynořuje v jevu podoby: to zjevuje, že jevy tvaru jsou nepředstavitelné a mimo dosah chápání bohů a lidí. Vstupováním do správného soustředění v jevu podoby, samádhi se zvedá v oku, takže pozornost není vyrušena. Pozorujeme, že oko je nezrozené a nemá žádnou neodmyslitelnou totožnost, zaznamenáváme prázdné, klidné vyhasnutí zcela bez čehokoliv. Stejným způsobem je tomu s uchem, nosem, jazykem, tělem a pojmovou myslí.
Vnikáním do správného soustředění v těle chlapce, samádhi se vynořuje v těle dospělého. Vcházejíc do správného soustředění v těle dospělého, samádhi vyvstává v těle starého člověka. Pronikáním do správného soustředění v těle starého člověka, samádhi vzniká v těle poctivé ženy. Vciťováním se do správného soustředění v těle poctivé ženy, samádhi se objevuje v podstatě čistého muže. Vstupováním do správného soustředění v těle čistého muže, samádhi se vynořuje v těle jeptišky. Vnikáním do správného soustředění v podstatě jeptišky, samádhi vyvstává v jádru mnicha. Vciťováním se do správného soustředění v těle mnicha, samádhi nastává ve stavech studia a za studiem. Pronikáním do správného soustředění v [naslouchačském] stupni studia a za studiem, samádhi se vynořuje v těle osamoceného probuzeného. Vstupováním do správného soustředění v podstatě osamoceného, samádhi se objevuje v podstatě toho, který je takto. Pronikáním do správného soustředění v jediném průduchu, samádhi se zvedá ve všech průduších. Vnikáním do správného soustředění ve všech průduších, samádhi vzniká na konečku jednoho vlasu. Vcházením do správného soustředění na konečku jednoho vlasu, samádhi nastává na konečcích všech vlasů. Vciťováním se do správného soustředění na konečcích všech vlasů, samádhi se objevuje v atomu prachu. Pronikáním do správného soustředění v atomu prachu, samádhi se vynořuje ve všech atomech prachu. Vstupováním do správného soustředění ve velkém oceánu, samádhi nastává ve velkém vzplanutí. Jedno tělo může být nespočtem těl, a nespočet podstat může být jednou podstatou.
Je-li vám toto jasné, pozvedá-li se jediné, tisíc následuje. Myriáda věcí je celá takto.

Čtvrtá část

Učitel meditace šeng-čchan z hory S'-suej v Šu-čou. (údobí dynastie Suej)

Ten, jenž se toho ujal po čchanovém učiteli Chuej-kche byl učitel čchanu šeng-cchan. Jeho laické jméno, ani původní působiště v životě není známo, stejně jako místo narození. Podle pokračování životopisů významných mnichů:
Po Chuej-kche byl čchanovým učitelem šeng-cchan. Skrýval se na hoře s'-suej, žil o samotě a seděl v neposkvrněnosti. Nedal do oběhu žádný spis: učil pouze důvěrně v uzavřené skupině a nešířil veřejně dharmu. Měl pouze jednoho známého následovníka, mnicha Tao-sina, jenž mu sloužil po dvanáct let. Takto vytvořil šeng-cchan plavidlo a předal lampu, dokonale v každém ohledu: potvrdil Tao-sinovo úplné vnímání probuzené přirozenosti. Sengcan řekl Tao-sinovi: „Lotosová Sútra učí, že je pouze jediná věc [povoz probuzeného, vedoucí k vnímání probuzených]: opravdu není žádný druhý nebo třetí. Takto víme, že cesta moudrých je hluboká a prostupuje vším, je něčím, čeho slovní vysvětlení nemůže dosáhnout. Podstata skutečnosti je prázdná a nehybná, něco čeho se vidění a slyšení nemůže dotknout. Takto jsou psaná a mluvená slova marnými sestavami.“
Velký učitel šeng-cchan říkával: „Každý jiný si myslí, že je ušlechtilé zemřít v sedu: vzdychají po takovém divu. Nyní zemřu ve stoje, nezávislý na narození a smrti. Jeho slova dozněla, on se držel za větev stromu a jeho dech jemně odplul. Zemřel v chrámu Nie-šan, kde je nyní vyobrazen. Jeho práce, podrobnosti tajemného přenášení říká:
Je pouze nesmírná hlubina jediné skutečnosti. Ach, co se týče bohaté rozmanitosti myriády podob. Pravé a smluvené se liší, ale jejich základní podstata je táž. Obyčejní a moudří jsou rozděleni, ale cesta je spojuje. Hledáme-li břeh, je rozsáhlý a neohraničený, táhne se mimo dohled do nekonečna. Má to svůj zdroj v bezpočátku a dosahuje to své meze v nekonečnu. Běží to skrze obojí, osvobození i klam stejně: jak poskvrněné tak čisté je v tom spojeno. Obsahuje to prázdnotu i bytí s nehybným vnímáním: zahrnuje to prostor a čas s všeprostupující totožností. Je to jako ryzí zlato, jež neexistuje odděleně od prstenů [z něho vyrobených]. Je to jako spousta vody, která se neobává povrchového vlnění.
[Poznámka: Toto vysvětluje jak je vnitřní skutečnost bez rozdílů či příměsí. Odtud hovor o neohraničenosti a nekonečnosti. Přirozenost skutečnosti není hmotný výtvor. Ukládaje k odpočinku myšlenky o začátku a konci, vysvětluje zrušení světla a tmy v bráně nedvojnosti, a splynutí dobra a zla na cestě jednotnosti. Tak není žádný pohyb, který by nebyl nehybný, žádný rozdíl, jenž by nebyl shodný.]
Je to jako vlnící se voda, jako zlato tvořící nádoby. Zlato je podstatou nádoby, a tak není nádoby, jež by nebyla zlatem. Vlny jsou posláním vody, a tak žádné vlny nejsou rozdílné od vody. Pozorujeme nepřekážení si uprostřed příčinného původu a jsme si jisti o nepochopitelnosti přirozenosti věcí. Je to jako perly visící dolů z vyšperkovaného paláce, jako zrcadla zavěšená na achátovém podstavci. Toto a tamto se liší, ale vstupuje jedno do druhého. Červená a purpurová jsou oddělené, ale odrážejí jedna druhou. S věcmi nevězíme ve vlastním já a v ostatním, s událostmi nejsme zatíženi nepoctivostí a přímostí.
Nekonečně malý prostor obsahuje všechny jevy velkého vesmíru tisíce světů. Okamžik zahrnuje všechny časy minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Se strachem, že nemnozí uvěří takovým slovům, používáme Indrovu síť k odstranění pochybností. Všudypřítomné oko to může vidět, avšak jak to může poznat oklamané vědomí?
[Poznámka: Toto vysvětluje tajemnou hladinu příčinného původu. Ve sféře Indrovy sítě, je jeden všemi: všichni jsou vyrovnáni aniž by byli stejní. Je tomu tak proto, že podoby nemají vlastní podstatu a aby se objevily musí záviset na skutečnosti. Jakmile jsou jednou tvary spojeny v pravé vnitřní skutečnosti, potom mezi sebou rovněž nemají žádné překážky.]
Přestože se velké a malé od sebe liší, jsou jako obrazy v zrcadle, které vstoupí jeden do druhého. Ač se toto a tamto liší, jsou jako vzájemně se odrážející tvary drahokamů [v Indrově síti]. Jedna věc je vším, vše je jedinou věcí. Příčinný původ nemá žádné překážky: vnitřní skutečnost je jasná v každém a ve všech věcech. Takto víme, že jakkoliv je vesmír široký, vejde se do jednoho atomu prachu aniž by byl stísněn. Jakkoliv dlouhé jsou minulost, přítomnost a budoucnost, mohou být obsaženy v jediném krátkém okamžiku. Takto můžeme vidět skrz železné stěny, pozorujíc, že není nic co by se dalo změřit. Jsme schopni procházet kamennými zdmi bez jakýchkoliv překážek.
Tím moudří nacházejí vnitřní skutečnost a zdokonalují své poslání. Pokud by je vnitřní skutečnost nenechala, moudří by neměli takovou moc. Osvobození je proniknutí skrze vnitřní pravdu. Překážka je způsobena zablokováním pocity. Moudrost všudypřítomného oka může vidět věci tak jak skutečně jsou. Když je opice v řetězech, zastaví svůj netrpělivý pohyb. Vnikne-li had do trubky, vyrovná své ohyby. Přeplujte nekonečné moře s lodí kázně. Osvětlete hlubokou tmu lampou moudrosti.
[Poznámka: Opice v řetězech je přirovnání pro kázeň ovládající mysl. Had vnikající do trubky je přirovnáním pro soustředění zastavující zmatek. Pojednání o dokonalé moudrosti říká: „Cesta jakou se pohybuje had se přirozeně klikatí, vnikne-li však do trubice pak se vyrovná. Způsob jakým samádhi ovládá mysl je týž.“ Oddíl třech těl sútry zlatého světla učí: „Ačkoliv jsou tři jména pro probuzeného, nejsou tři podstaty.“]

Poznámka:
Celý text je k dispozici v listinné podobě.