Rozptýlení představ
Pojednání o rozptýlení představ
Uvedení do dějinných souvislostí
Ranný čchanový záznam neznámého původu. Kdysi býval tento zápis pokládán za dílo prvního představeného skupiny studentů Lanky Bódhidharmy (a později se připisoval jednomu z prvních mimořádných zastánců "školy Bůvolí hlavy" severní větve čchanu Niu-tou Fa-jungovi (594 - 657). Rukopis tohoto záznamu byl nalezen jako jeden ze čtyřiceti tisíc svitků v zazděné knihovně jeskynního kláštera tisíce probuzených Mo-kao-k'u v poušti poblíž oázy Tun-chuang v provincii Kansu na severozápadě Číně.
Text
Poučný rozhovor mezi Mistrem čchanu a jeho žákem.
Žák se tázal a Mistr odpovídal tak, aby rozptýlil jeho pochybnosti.
I.
1a. Neomezená, nezměrná Svrchovaná Cesta 1 je jemná, nepochopitelná a slovy nevyjádřitelná.
Mistr se svým žákem rozmlouvali o pravdě.
1b. Mistr klidně seděl a neříkal nic.
Žák náhle vstal a zeptal se:
Čemu se říká mysl 2 a jak je možné ji ztišit?
Mistr odpověděl:
Pokud vymizí předpoklad 3 o existenci mysli, potom už není třeba nic ztišovat. Mysl se ztiší sama.
2. otázka:
Není-li ale mysl, jak je pak možné poznat Svrchovanou cestu?
Mysl sama nemůže Svrchované obsáhnout, tak proč by měla Svrchovaná cesta záviset na mysli?
3. otázka:
Jak mám rozumět tomu, že mysl nemůže (Svrchované) obsáhnout?
Jakmile se vynoří myšlenka, objeví se také mysl. Mysl (myšlenky) je opakem Svrchované cesty. Nepřítomnost myšlenek představuje prázdnou mysl a ta představuje Cestu Pravdy (Pravé probuzení).
4. otázka:
Skutečně mají všichni vnímající tvorové takovouto mysl?
Názor, že všichni vnímající tvorové mají takovouto mysl, není správný. Rozvíjení myšlenek v prázdné mysli slouží pouze k vytváření mylných představ.
5. otázka:
Co je v prázdné mysli?
Prázdná mysl znamená prázdné jevy. Prázdné jevy představují Pravou Přirozenost a ta je Svrchovanou Cestou.
6. otázka:
Jak se mohou vnímající bytosti zbavit 4 mylných představ?
Dokud existují mylné představy o zbavování se představ, potom je nemožné se jich zbavit.
7. otázka:
Je možné být v souladu se Svrchovanou Cestou, aniž bychom se zbavili mylných představ?
Pokud člověk přemýšlí o tom, je-li s ní v souladu nebo není, potom se nemůže zbavit mylných představ.
8. otázka:
Ale co bych tedy měl dělat?
Nedělej nic - a je to.
II.
1. žák se táže:
Čeho se Buddha 5 zbavuje a čeho dosahuje, aby se mohl stát Buddhou?
Mistr odpovídá:
Aniž by se čehokoliv zbavoval a dosahoval, stal se již Buddhou.
2. otázka:
Jestliže se ničeho nezbavuje a ničeho nedosahuje, jak se potom liší od obyčejných lidských bytostí?
Není jako ony z toho důvodu, že všichni obyčejní lidé se mylně domnívají, že se mají něčeho zbavovat a že je třeba něčeho dosahovat.
3. otázka:
Teď jste řekl, že obyčejní lidé chtějí něčeho dosáhnout, zatímco Buddha nikoli. Jaký je tedy rozdíl mezi dosahováním a nedosahováním?
Klamná představa vzniká tak, že si obyčejní lidé přejí něčeho dosáhnout. Buddhové jsou bez klamných představ proto, že si nepřejí ničeho dosáhnout. S klamnou představou náhle vzniká dělení na stejné a nestejné. Bez klamné představy neexistuje ani rozdílnost ani nerozdílnost.
4. otázka:
Neexistují-li žádné rozdíly, proč potom vymýšlet takový pojem jako buddha?
" Obyčejní lidé" a "Buddha" jsou jenom pojmy. Jako pojmy jsou stejné, nerozdílné. Je to, jako by člověk hovořil o želví srsti či o zaječích rozích.
5. otázka:
Podobá-li se Buddha želví srsti či zaječím rohům, potom můžeme říct, že vůbec neexistuje. Co to tedy učíte!?
Říkám, že není nic takového jako želví srst, ale neprohlašuji, že není žádná želva. Proč mi to vytýkáš?
6. otázka:
Co myslíte tím, že není žádná taková srst a co má podle vás tedy představovat ona želva?
Želva je analogií Svrchovaného a srst poukazuje na vlastní já 6. Buddha je oproštěn od vlastního já a tak představuje Svrchovanou Cestu. Na rozdíl od Buddhy jsou obyčejní lidé posedlí jmény 7 a představou o vlastním já, a tak jsou přesvědčeni, že želva má srst a zajíc rohy.
7. otázka:
Je-li tomu tak, pak bychom mohli říci, že existuje Svrchovaná Cesta, ale není žádné vlastní já. Když někdo říká, že něco je nebo není, nevrací se k názoru, že něco je či není?
Oba jevy, existující Svrchovaná Cesta, ani neexistence vlastního já, nejsou. Proč? Želva není něčím, co neexistovalo v minulosti, avšak existuje nyní v přítomnosti a proto není možné se o ní zmiňovat, jako o existující. Stejně tak i srst není něčím, co bylo v minulosti, ani není v současnosti a proto není možné se o ní zmiňovat, jako o neexistující. Tato analogie platí pro Svrchovanou cestu a vlastní já. 8
8. otázka:
Pokud jde o ty, kteří hledají Svrchovanou Cestu, je to jedinec, který ji dosahuje, či ji nalézají mnozí? Dosahuje ji každý jednotlivě, nebo je její dosažení společné pro všechny? Je prvotně obsažena ve všech lidských bytostech, nebo je dosažitelná pouze cvičením?
Všechny tyto domněnky jsou chybné. Proč? Kdyby byla Svrchovaná Cesta dosažitelná pouze pro jedince, nebyla by všudypřítomná. A kdyby ji dosahovali všichni, vyčerpala by se. Pokud by byla individuální, šlo by tu o otázku určitého množství. A kdyby se týkala všech, nebyl by žádný důvod ji provádět. Kdyby ji měli všichni od začátku, potom by deset tisíc cvičení bylo zbytečných. A kdyby byla dosažitelná po završení praxe, byla by výtvorem a ne pravdou.
9. otázka:
Tak co to tedy (Svrchovaná cesta) je?
Osvobození se ode všech hledisek, rozlišování a tužeb.
III.
1. otázka:
Obyčejný člověk má tělo, vidí, slyší, cítí a poznává. Buddha má rovněž tělo, vidí, slyší, cítí a poznává. Čím se tedy od sebe liší?
Obyčejný člověk hledí očima, naslouchá ušima, pociťuje tělem a poznává myslí. Ale u Buddhy tomu tak není. Jeho vidění není poutáno k očím a poznávání není svázáno s myslí. Proč ne? Protože je mimo všechna omezení.
2. otázka:
Proč se potom v Písmech říká, že Buddha ani nevidí, ani neslyší, ani necítí, ani nepoznává?
Buddhovo vidění, slyšení, pociťování a poznávání není viděním, slyšením, pociťováním a poznáváním obyčejného člověka. To ale neznamená, že pro něho vnímající svět neexistuje. Pouze to znamená, že není omezen protiklady jako je bytí a nebytí, vlastnění a nevlastnění - a tak je mimo veškerá hodnocení.
3. otázka:
Opravdu existuje objektivní svět, který vnímají obyčejní lidé?
Ve skutečnosti není, ale existuje v představě. Prvotně je vše tiché a klidné. Teprve, když se objeví klamné věci a přilne se k nim, vše se okamžitě stává přeludem.
4. otázka:
Tomu příliš nerozumím. Jak to, že Buddha nevidí očima a nepoznává myslí?
Je krajně obtížné nahlédnout do samé podstaty Dharmy 9. Můžeme si tu pomoci přirovnáním. Když jemný tajuplný svit 10 odráží věci, zdá se, jako by obojí, odrážející i odrážené, skutečně existovalo. Právě jako oči, které hledí, nemohou vidět samy sebe, podobně tak ve všem působí dva prvotní protiklady. Jeví se to, jako by poznávající a poznávané existovali. Stejně jako není žádná mysl, jenž by byla schopna poznávat, podobně ani mysl, která poznává, nemůže poznat sebe samu.
IV.
1. otázka:
Na čem je tedy Svrchovaná Cesta závislá?
V podstatě nezávisí na ničem, stejně jako prázdnota 11, která také není na ničem závislá. Kdyby Svrchované na něčem záviselo, potom by tu bylo zastavení a zahájení, pán a nevolník.
2. otázka:
Odkud Svrchovaná Cesta vychází a jak působí?
Svrchované vychází z prázdnoty a všechny věci jsou působením 12 Dharmy.
3. otázka:
Kdo takto působí?
Nikdo, protože království Dharmy působí samo v souladu se svojí vlastní přirozeností.
4. otázka:
Není ovlivňováno karmou 13 vnímajících bytostí?
Kdokoli je karmicky motivován, stává se subjektem karmy a nemůže dále volně činit. Jak by mohl někdo, kdo nemůže svobodně činit vyhloubil oceán, navršil hory, vystavěl klidně nebe a stvořil svět?
5. otázka:
Slyšel jsem, že bóddhisatva 14 je schopen mentální silou stvořit vlastní tělo. Neznamená to, že používá nadpřirozené síly?
Skutky obyčejných lidí jsou uváděny v pohyb karmickými proudy ( ásrava ), ale Buddhovy činy jsou bez následků. Ač je mezi nimi takový rozdíl, v žádném případě to není svobodná činnost Svrchovaného. Jak se praví v sútře: „Pokud jde o různá těla vytvořená silou mysli, všechna jsou pouhými mentálními útvary.“
6. otázka:
Dříve jste řekl, že Svrchované vychází z prázdnoty. Není potom prázdnota stejná jako Buddha?
Ano, je stejná.
7. otázka:
Je-li ale stejný jako prázdnota, proč potom Buddha raději nevedl lidi k prázdnotě, než aby je učil opakovat (Buddhovo) jméno?
Obyčejní lidé se učí opakovat Buddhovo jméno. Učení vhledu do pravé podstaty já je pro ty, kdo znají Svrchované. To je vhled do Buddhy. Proto se říká, že pravý tvar je beztvarý čili prázdný.
V.
1. otázka:
Slyšel jsem, že nejen bódhisattvové, ale také stoupenci jiných škol dosahují pěti nadpřirozených sil. 15 Čím se od sebe odlišují?
Odlišují se tím, že stoupenci jiných škol věří tomu, že je zde někdo, kdo něco vlastní, zatímco bódhisattvové si to nemyslí. Proč ne? Protože si plně uvědomili, že neexistuje žádné já. "
2. otázka:
Od nepaměti si začátečníci uvědomují Skutečnou Cestu jen částečně. Pouze nejasně poznávají Pravdu, pouze povrchně vnímají její hloubku a jemný základ. Co je povznáší nad stoupence jiných škol, kteří ovládají pět nadpřirozených sil?
Alespoň mlhavě si nejprve uvědom princip vlastní totožnosti (já)! Proč vycházet z pěti nadpřirozených sil jiných škol?
3. otázka:
Toho, kdo ovládá pět nadpřirozených sil, si ostatními vysoce váží, neboť předvídá budoucí události, zná minulost a může se chránit před tím, aby se dopouštěl chyb. Není toto vážený člověk?
Ne. Pouze světští lidé jsou poutáni k jevům, touží po podnikání a zisku, jsou nepoctiví a matou pravdu. I když se zmocní nadpřirozených sil žebravého mnicha Šeng-i nebo výmluvnosti bhikšu Šang-hsinga aniž by si uvědomili pravou podstatu skutečnosti, je zcela zjevné, že se podílí na svém neštěstí, neboť se země otevře pod jejich chodidly a oni spadnou rovnou do pekla. 16
VI.
1. otázka:
Je Svrchovaná Cesta jenom ve vnímajících bytostech nebo i v trávě a stromech?
Svrchované prostupuje bez výjimky vším.
2. otázka:
Prostupuje-li Svrchované vším, proč je tedy zabíjení proti předpisům, zatímco sekání trávy a kácení stromů není přestupkem?
Hovořit o přestupku 17 a předpisech znamená vynášet osobní hodnotové soudy - proto je to předpojatost a ne pravá Svrchovaná Cesta. Obyčejní světští lidé si neuvědomují Svrchované a považují vlastní já za samozřejmé, a tak se zabíjení stává vědomým cílem, což svazuje mysl, přináší karmické důsledky a člověk hovoří o přestupcích. Tráva a stromy nemají takové sklony a tak jsou vlastně zajedno se Svrchovaným. Pravda je bez já a protože není toho, kdo zabíjí, není možno mluvit ani o záměrném zabíjení. Proto jsou argumenty pro či proti přestupkům bezdůvodné. Ti, kteří jsou bez já a tudíž zajedno se Svrchovaným, pohlížejí na svá těla jako by byla trávou nebo stromy. I když jsou probodnuti mečem, jsou podťati jako strom v lese. Proto když Mandžušrí 18 vytasil svůj meč proti Gautama Buddhovi 19 nebo když Angulimalja 20 pozvedl dýku proti Šákjamunimu, bylo to v souladu se Svrchovaným. Je třeba vnímat princip nezrozeného, nevznikajícího a uvědomit si, že všechny jevy jsou prázdné a nic neobsahují. 21 Proto nejsou žádné důvody k odsuzování přestupků ani k jejich konání.
3. otázka:
Jsou-li od počátku stromy a tráva v souladu se Svrchovanou cestou, proč sútry hovoří pouze o lidech a ne o stromech a trávě?
Ale ony nehovoří jenom o lidech. Zmiňují se také o osvícení stromů a trávy. Jedna sútra říká: „To nejmenší zrnko prachu obsahuje všechny Dharmy (deset tisíc věcí).“ A dále: „Všechny Dharmy jsou Tathátá 22 (Takovostí) a všichni vnímající tvorové jsou také Tathátá. Nejsou dvě Tathátá ani rozdíly v Tathátá.
VII.
1. otázka:
Jak můžeme dokázat a potvrdit podstatu nejzazší prázdnoty?
Hledej ji ve všech jevech, upevňuj ji svými vlastními slovy.
2. otázka:
Jak ji mám hledat ve všech jevech a upevňovat ji svými vlastními slovy?
Prázdnota není oddělena od jevů. Slova a jejich potvrzení se od sebe neliší.
3. otázka:
Jsou-li všechny existující věci prázdné, jak to, že to mohou vidět pouze Buddhové a nikoli obyčejní lidé?
Omylem a jeho působením se vše zatemňuje a skrývá, ale zjevuje se v tichosti Pravdy.
4. otázka:
Jsou-li opravdu všechny jevy prázdné, jak mohou například vonět? A naopak jestliže voní, jak mohou být prázdné či se vyprázdnit?
Rozmlouváním o tom, co je klamné, hned vzniká obvyklý přelud a jeho působení. V opravdové prázdnotě není nic, co může vonět.
5. otázka:
Jsou-li opravdu všechny jevy prázdné, pak ale není nutné pěstovat Svrchovanou Cestu. Je to proto, že vnímající tvorové jsou ve skutečnosti již prázdní?
Jakmile si uvědomíš podstatu prázdnoty, není již třeba dalších cvičení. Přeludy týkající se bytí vznikají pouze proto, že prázdnota nebyla dokonale poznána.
6. otázka:
V tom případě opuštění všech přeludů znamená sjednocení se se Svrchovanou Cestou. Znamená to, že všichni sešli na scestí?
V žádném případě. Klamy nepředstavují Svrchovanou Cestou, ale ani opuštění přeludů není Svrchovaná cesta. Proč ne? Například opilec není střízlivý a je-li střízlivý, není opilý. Stavy opilosti a střízlivosti neexistují jeden bez druhého, nicméně opilost není zároveň střízlivostí.
7. otázka:
Kam se poděje opilost po vystřízlivění?
Je to, jako když obrátíme dlaň ruky. Obrátíme-li ji, proč se ptát kde je?
VIII.
1. otázka:
Může ten, kdo neporozuměl podstatě, přednášet Dharmu a vyučovat lidi?
To je směšné! Nevidí-li sám dosud jasně, jak by mohl dokázat, aby ostatní prohlédli?
2. otázka:
Ale nemohl by využít množství svých znalostí, jako vhodného prostředku, k výuce ostatních?
V případě, že si uvědomí podstatu Svrchované Cesty, dá se to nazývat silou poznání. Ale pokud si ještě neuvědomil podstatu, pak by se tomu mělo raději říkat síla nevědomosti, neboť to jenom podporuje a povzbuzuje jeho vlastní sužující žádosti 23.
3. otázka:
I když není třeba schopen správně poučit lidi o principu Svrchované Cesty, nemohl by je seznámit s dobrým Zákonem a pěti pravidly? Nepomohl by jim tím a umožnil, aby se zrodili v lidském či nebeském království?
Z hlediska konečného principu je to zcela bez užitku a navíc to svádí ke dvěma větším omylům - klamání sebe a ostatních. Klamat sebe znamená bránit si v dosažení Svrchovaného. Obelhávat ostatní znamená nechat je bloudit v koloběhu zrození a smrtí v šesti královstvích 24.
4. otázka:
Vykládal Buddha rozdílné nauky každému z pěti povozů 25?
Buddha určitě neučil rozdílné pravdy. (Takový dojem) vzniká jen z lidských nadějí a očekávání a je pouze jejich projevem. Proto Buddha v sútře říká: „Když se mysl očistí a stane se prázdnou, není už žádný povoz ani nikoho, kdo by v něm jel. To je ten jediný povoz, který učím.“
IX.
1. otázka:
Jak je možné, že člověk věrný Svrchované cestě zůstává nepoznán a proč ho ostatní nechápou?
Podobně jako je nepravděpodobné, že by chuďas mohl rozpoznat vzácný klenot, právě tak je i člověk pravé Svrchovanosti mimo chápání obyčejných lidí.
2. otázka:
Je mnoho podvodníků, kteří nehledí na pravou Dharmu, předstírají důstojné vzezření a tráví svůj čas vylepšováním věcí. Mnoho mužů a žen vyhledává jejich společnost. Proč je tomu tak?
Podobně jako prostopášná žena vábí mnoho mužů nebo jako se mouchy rojí kolem zkaženého masa, stejně tak i určitá pověst a jméno má moc přitahovat.
X.
1. otázka:
Jak kráčí bódhisattva po klikatých zákrutech stezky, když ještě nezavršil Buddhovu Cestu?
Nerozlišuje mezi dobrým a zlým 26.
2. otázka:
Co je nerozlišování?
Ničím nepodněcovaná mysl.
3. otázka:
Jakoby nejednající?
Nečinit znamená nic nepopírat ani nic neprosazovat.
4. Otázka:
Potom je to vnímání bez vnímání 27?
Ve vnímání není nikdo, kdo vnímá.
5. otázka:
Kdo tedy vnímá, když ne já?
Vnímání je bez jakéhokoli já.
6. otázka:
Co je špatného na tom, mluvíme-li o já?
Problém není v používání určitého slova, ale v tom, že se do toho zaplétá mysl.
7. otázka:
V čem je problém, když se (mysl) zaplete?
Nevázat se znamená nepřekážet. Není-li zde žádná vazba, co by mohlo překážet?
8. otázka:
Když se oprostím od jevů a na ničem nelpím, proč potom hovořit o klikatých zákrutech různých stezek?
Ve skutečnosti není nic. To jen ty se stále usilovně snažíš něco předpokládat. Proč?
9. otázka:
Když je to tak, potom existují-li nějaké sklony 28 (směřující k zabíjení), nemůže to svádět k opravdovému zločinu zabíjení?
Lesní požár prudce stoupá vzhůru horským svahem, vichřice vyvrací stromy z kořenů, lavina pohřbívá zvířata a povodeň utápí hmyz. Uvažujeme-li takto, je zabití osoby také možné.
10. otázka:
A co se sklony, které mohou směřovat k loupení?
Včely pijí z květin u rybníka, vrabci zobou na mlatě proso, krávy se pasou v mokřině na fazolích, koně spásají na polích trávu. Pouze, když nerozlišujeme majetek jiného, potom se můžeme i k vrcholu hory obrátit s úctou. Není-li tomu tak, pak se i pouhý lístek tenký jako špička jehly může obtočit kolem tvého krku jako provaz a zotročit tě.
11. otázka:
Existují také sklony, které jsou zaměřeny na sexuálnímu požitky?
Obloha se klene nad zemí. Protiklady se sjednocují. Do záchodu se močí shora. Pramenitá voda teče akvaduktem. Takováto mysl není ničím blokována. Ale pokud se upne na rozlišování, pak i vlastní žena může vyvolat pocit chlípnosti.
12. otázka:
A co se sklony, které vedou ke lži?
Mluví se, ale není nikdo, kdo mluví. Slova jsou pronášena, avšak přicházejí z prázdné mysli. Hlas jako zvuk zvonu, šepot jako kvílení větru. Je-li mysl taková, pak to čemu se říká Buddha, ustává? Ale není-li (mysl) právě taková, vzývání 29 Buddhova jména je pouhou lží.
XI.
1. otázka:
Považujeme-li tělo (sebe sama, já) za neexistující, co je potom chůze, stání, sezení a ležení?
Prostě choď, stůj, seď a lež! Proč rozvíjet ve spojení s tělem jakékoli úvahy?
2. otázka:
Jak se můžeme zastávat správného principu a přemýšlet o něm, držíme-li se názoru, že neexistuje?
Držíme-li se toho, že mysl existuje, potom existuje, i když se nemyslí na nic. Uvědomíme-li si prázdnou mysl, mysl zůstává prázdná, i když myslíme. Jak je to možné? Jako Mistr čchanu, který nerušeně sedí, klidný i když myšlenky vystupují. Nebo jako mysl, která zůstává nerušená a prázdná uprostřed běsnění vichřice.
XII.
1. otázka:
Kdyby se náhle střetl nezkušený začátečník na své stezce s někým, kdo jej chce zabít, co musí učinit, aby byl v souladu se Svrchovanou Cestou?
Nemusí dělat nic zvláštního, prostě může-li utéct, tak ať uteče. Nemůže-li utéci, bude to muset strpět. Je-li to snesitelné, bude to snášet, nebude-li to snesitelné, bude sténat bolestí.
2. otázka:
Jestliže sténá bolestí, jak se pak ale liší od člověka, který se ještě přidržuje představy vlastního já?
Uhodíme-li palicí do zvonu, zcela určitě se rozezvučí. Tak proč by se tomu mělo říkat já? Ale jsi-li zabíjen, odložíš poutající mysl, vykážeš ji a se zatnutými zuby to tiše snášíš. To má za následek oddělenou totožnost mimořádného významu (super-ego, nad-já)!
3. otázka:
Člověk, který křičí bolestí nebo žalem je určitě ovládán svými pocity. Jak je možné ho srovnávat se zvukem zvonu?
Hovoříš-li o stejném a nestejném, pak tím jen dokazuješ jak jsi zmatený. Tato otázka vychází z tvých vlastních fantazií a spekulací. Je-li mysl prázdná a nevytváří rozdíly, pak se i činnost Svrchované Cesty dostává do souladu se svou vlastní přirozeností.
4. otázka:
Slyšel jsem, že Buddha nemůže být zraněn zbraněmi, netíží jej strasti, nedoléhají na něho tvary a jeho mysl není zmítána pochybnostmi. Co to znamená?
Uvědomí-li si člověk, že všechny věci jsou bez já, potom ať vydává nebo nevydává zvuk, ať je zmítán či nezmítán, bez jakýchkoliv překážek pak vše souzní se základem Svrchované Cesty.
XIII.
1. otázka:
Viděl jsem stoupence Svrchované Cesty, kteří nejsou úplně oddáni věci a nedodržují pozorně předpisy. Jejich vystupování není vždy správné a ušlechtilé, ani jejich chování není vždy důstojné a nepomáhají všem vnímajícím tvorům. Vypadají, jako když téměř bezcílně marní svůj čas. Proč je tomu tak?
Protože chtějí zapomenout na všechny rozdíly, (které vznikají) v mysli a přejí si zničit různé názory, které zastávají. Zvenku to sice může vypadat jako by neměli žádný cíl, ale uvnitř horlivě cvičí a zušlechťují se.
2. otázka:
Přidržuje-li se však žák takových dětinských názorů, jak potom může zničit klamné představy?
To ty bys měl raději zničit svá vlastní klamné představy! Proč tě popuzují názory ostatních? Proč by se měla ryba, která unikne do hlubiny zajímat o to, zda ji rybář nenávidí?
3. otázka:
Jak může být někdo, kdo prospívá sobě, ale přináší škodu ostatním, nazýván následovníkem Velkého Povozu?
Pokud ty nevytváříš takovéto představy, pak je nebude vytvářet ani nikdo jiný. Jsi to ty, kdo se příliš zajímá o názory druhých, ale tyto názory se rodí v tobě, ne v někom jiném!
4. otázka:
Může ten, kdo je vnitřně dobře obeznámen s povahou Velkého Povozu, ale navenek budí zdání Malého Povozu, poškodit Dharmu?
Zkoušíš trpělivost starého člověka (samotného Mistra) a chceš, aby hrál hlupáka a liboval si v pošetilostech. Jaký užitek to může mít, pokud chceš opravdu poznat podstatu?
5. otázka:
Kdo může najít a poznat bódhisattvu, který zničil (všechny) své představy?
Poznat ho může jenom ten, kdo dosáhl pravé Dharmy. Pouze správně zaměřený člověk ho najde.
6. otázka:
Může takový stoupenec Velkého Povozu rovněž pomoci ostatním (procitnout) ?
Jak by bylo možné, aby nezářilo slunce nebo měsíc, a nebo aby lampa, ve která bylo zažehnuto světlo, nesvítila kolem sebe?
7. otázka:
Jaké vhodné prostředky k tomu má použít?
Musí jednat zcela spontánně a nepoužívat žádných prostředků.
8. otázka:
Jak může prospívat ostatním, nepoužije-li žádné vhodné prostředky?
Něco se vynoří a je to pojmenováno, určitá záležitost vzniká a reaguje se na ní. Prázdná mysl s ničím nepočítá ani nic nesrovnává, a tak tu není ani možnost plánovat něco dopředu.
9. otázka:
Slyšel jsem, že Tathágata strávil sedm dní meditací dříve než přišel na ty nejvhodnější prostředky. Jak tedy můžete tvrdit, že nejsou v mysli žádné úmysly či rozvažování?
Stav Buddhů nemůže mysl uchopit, není možno se k němu přiblížit porozuměním, je nemožné jej změřit nebo se mu naučit.
10. otázka:
Ale jak může Buddha lhát?
Prostě mluví pravdu a nelže.
11. otázka:
Proč potom sútra uvádí, že rozvažoval sedm dní, než vymyslel vhodné prostředky? Nyní tvrdíte, že to tak není.
Vhodné prostředky byly vymyšleny pro snadnější pochopení a učení.
12. otázka:
Odkud přicházejí všichni Buddhové a jejich vhodné prostředky?
Buddhové nejsou ani stvořeni ani zrozeni, jsou pouhým výplodem mysli. A tak i Dharma je v podstatě bezejmenná.
XIV.
1. otázka:
To nechápu. Kdo je Buddha? Čemu se říká Cesta? Co je změna? Co je neměnné?
Tomu, kdo je zcela osvícený a nezabývá se čímkoliv jiným, se říká Buddha. Naprosté uvědomění a dokonalý vhled do všeho, tomu se říká Svrchovaná Cesta. Proměna je královstvím Dharmy a projevuje se svými neustále se měnícími tvary. No a konečné vyhasnutí je neměnné.
2. otázka:
Co se míní tím, že všechny věci představují Buddhovu Dharmu?
Ať jsou věci přítomné nebo nepřítomné, všechno je to Buddhova Dharma.
3. otázka:
Co se nazývá "věc", čemu se říká její " nepřítomnost" a čemu "ani přítomnost ani nepřítomnost"?
Slovo " je" vyjadřuje přítomnost věci a "není" zas označuje její nepřítomnost. A to, co není zahrnuto ani v "je" ani v " není", se nazývá "ani věc ani nevěc".
4. otázka:
Kdo potvrdí tento názor?
Tento názor je bez kdo. Proč byste měl žádat, aby byl potvrzen?
5. otázka:
Ale kdo prohlašuje, že nikdo neexistuje?
Žádný "kdo" a žádné postoje - to je ten správný postoj.
6. otázka:
Čemu se potom říká chybné stanovisko?
Názoru (být uchvácen myšlenkou), že je co prohlašovat.
7. otázka:
Znamená-li toto (uchvácení) myšlenkou, co je tedy tzv. ne-myšlení?
Myšlenka je jen slovo. Poněvadž slova samotná jsou bez jakékoli podstaty, myšlenka je také prázdná.
8. otázka:
Je-li toto v souladu s Učením, potom jsou všechny vnímající bytosti již od počátku osvobozenými a osvícenými Tathágaty.
Jak mohou existovat osvobozené bytosti, když neexistují žádná pouta?
9. otázka:
Jak se jmenuje tato Dharma (učení)?
Není žádná Dharma natož pak její jméno.
10. otázka:
Má-li tohle být Učení, pak jej vůbec nechápu.
Opravdu není žádná Dharma (Učení), které je třeba porozumět. Nesnaž se to pochopit.
11. otázka:
Tak co mi řeknete nakonec?
Že není žádný začátek ani konec.
12. otázka:
Není tedy žádná příčina ani následek?
Bez začátku není žádný konec.
13. otázka:
Jak je možné toto učení dokázat?
Pravda není něčím, co je třeba dokazovat.
14. otázka:
Ale jak je možné vše to poznat a uzřít?
Poznáním opravdovosti všech věcí - viděním nerozdílnosti všech věcí.
15. otázka:
Co poznává mysl? Co vidí oči?
Poznává nepoznatelné, vidí neviditelné.
16. otázka:
Kdo to ale tvrdí?
Na to se sám sebe také ptávám.
17. otázka:
Co myslíte tím, že se na to také ptáváte sám sebe?
Zamysli se nad svou vlastní otázkou a odpověď se už dostaví sama.
18. Poté žák spočinul v tichosti a hluboce rozvažoval.
Mistr se ho potom zeptal: „Není už nic, na co by ses mne chtěl otázat?“
Žák prohlásil: „Nevidím jednu jedinou věc, dokonce ani nejmenší částečka prachu. Více již nemůže být řečeno.“
Mistr poznamenal: „Zdá se, že teď jsi postřehl záblesk podstaty Pravdy.“
XV.
1. otázka:
Proč říkáte, že jsem ho jen letmo postřehl a ne správně nazřel?
To co jsi teď zahlédl, je neexistence všech věcí. Jsi jako stoupenci jistých učení, kteří usilují o to, aby se stali například neviditelnými. A přitom se ještě nezbavili svého vlastního stínu ani neskryli své šlépěje.
2. otázka:
Jak může vymizet podoba a stín?
Ve zdroji není ani mysl ani předměty, nedomnívej se proto, že věci vznikají a zanikají.
3. otázka:
Je tomu tak, že obyčejný člověk klade otázky a Buddha učí?
Otázky vznikají z pochybností a Učení je tu proto, aby je objasnilo.
4. otázka:
Slyšel jsem říkat, že Buddha učí dokonce i aniž by byl tázán. Co objasňuje? Existuje Dharma, kterou je třeba učit, nebo jeho pronikavý vhled chápe pochybnosti jiných bytostí?
To vše je jen rozdávání léků k vyléčení určitých onemocnění. Když hrom duní oblohou, tak mu odpovídá ozvěna.
5. otázka:
Proč se velký vznešený Tathágata zjevuje na světě, když nemá žádný důvod ke zrození?
V pokojném světě roste svěží tráva sama od sebe.
6. otázka:
Není-li Tathágata omezen délkou života, jež spěje ke konci, proč potom zjevil svou nirvánu (smrt)?
V čase sucha a hladu je celá úroda zničena.
7. otázka:
Slyšel jsem, že Buddha, vedený soucitem svého srdce, vystoupil ze samádhi, aby pomohl mnoha vnímajícím bytostem procitnout. Jak může být taková zcela výjimečná činnost přirovnávána ke svěží trávě, rostoucí v příznivých podmínkách?
Samádhi se nazývá dharmakája neboli tělo Dharmy. Tělo vytvořené čtyřmi velkými elementy je sambhógakája neboli tělo odměny, a to co se objevuje jako odpověď na okolnosti, je nirmanakája neboli tělo přeměny. Dharmakája není svázaná s ničím, tělo přeměny není subjektem žádných vzájemných příčin (karmických podmínek), ale volně vzniká a opět zaniká a nic nezanechává - a proto se to považuje za něco zcela výjimečného.
8. otázka:
Co je to soucit?
Tělo přeměny (nirmanakája) plně reaguje, aniž by přemýšlelo o skutečné prázdnotě. Laskavost k živým tvorům se projevuje bez jakéhokoliv záměru a tryská z prázdného srdce. Když už to musíme nějak pojmenovat, tak tomu můžeme říkat třeba soucit.
9. otázka:
Kdy se vnímající tvorové, kteří dosáhli Svrchované Cesty, stanou takovými jako je Tathágata?
Jestliže ještě nedokončili svou Svrchovanou Cestu, ačkoli po ní mohou postupovat po tolik kalp jako je zrnek písku v Gangách, pak jsou ještě daleko, daleko k dosažení. Ale jednou ji dokončí a potom se stanou Tathágaty. Proč se trápit tím, zda se můžeš stát Tathágatou nebo ne?
10. otázka:
Učíte-li toto, potom může být stav Tathágaty snadno dosažitelný. Proč se tedy říká, že to vyžaduje praxi tří velkých kalp?
Ale ono je to skutečně velmi obtížné.
11. otázka:
Je-li právě toto tělo, bez jakéhokoli dalšího zdokonalování, již Tathágatou proč říkáte, že je to velmi obtížné?
Probudit mysl je snadné, vykořenit mysl je obtížné. Přiznat tělo (resp. sebe sama, já) je snadné, popřít tělo je obtížné. Je jednoduché činit, ale je obtížné zdržet se cokoli dělat. Proto si uvědom, jak závažnou věc je obtížné pochopit. Je skutečně těžké vstoupit do jednoty s tajemnou podstatou. Pravda je nehybná. Dokonce i tři moudří se s tím obtížně vyrovnávají.
12. Na to žák hluboce povzdechl. Zvuk naplnil všech deset směrů. Náhle zvuk ustal a dostavilo se velké Osvícení. Tajuplný svit čisté moudrosti sám zazářil a zahnal všechny pochybnosti. Teprve nyní si uvědomil, jak obtížné je následovat Svrchovanou Cestu, a že byl až dosud stále něčím rozptylován jako v podivném snu. Vykřikl: " Jak je to podivuhodné a skvostné! Právě tak jako Mistr učil bez učení, tak jsem skutečně uslyšel bez slyšení. Když se slyšení a učení staly jedním, vše je neomezené, je to jednota beze slov. Mohu se vás ctihodný Mistře uctivě zeptat, pod jakým názvem byste si přál, aby tato rozmluva vešla ve známost?
13. Mistr chvíli seděl bez odpovědi a se zářícíma očima hleděl do všech deseti stran. Potom mrknul a řekl: „Žádná slova nevyjádří hloubku tajuplné podstaty. Je nepopsatelná. Všechny ty tvé otázky byly výtvorem pojmového myšlením a zrodily se ve tvé mysli. Je to stejné jako ve snu - i když v něm vidíš všelijaké věci a různé výtvory, všechno to při procitnutí zmizí.“
„Teď bys tedy chtěl seznámit s těmito otázkami a odpověďmi i ostatní, které to zajímá a ptáš se mne, jaký tomu dát vhodný název. Jakmile zmizí poslední stopy na Svrchované Cestě, nazvi to "Pojednání o rozptýlení představ" .
Poznámky:
1 Svrchovaná Cesta – Tao, nirvána, svrchované, osvícení, Pravé probuzení, procitnutí ze závoje nevědomosti, „zpodstatnění“
2 mysl - možno překládat též jako srdce
3 předpoklad – přijímání, osobování si mysli
4 zbavit se – vykořenit, resp. vyhladit
5 Buddha – doslovně " ten, který procitl" nebo "ten, který došel konečného cíle"
6 vlastní já – vědomí vlastní totožnosti, átman, duše
7 jmény – významy, pojmy
8 .... Svrchovanou Cestu a vlastní já. - Podobně takové pojmy jako bytí a nebytí nelze pro ně použít.
9 Dharma – zákon, řád, povinnost, učení, charakteristický rys, vlastnost, věc
10 jemný tajuplný svit – tento výraz se používá k označení světla pravdy, Buddhovy moudrosti. Je to světlo, které odráží všechny věci takové, jaké skutečně jsou. Bez rozlišování a soudů.
11 prázdnota – (šúnjata) ústřední pojen mahájánového buddhismu, všechny věci jsou prázdné, nestálé a bez vlastní podstaty resp. já.
12 působením – činností, výtvorem
13 karma -
1) duševní a fyzická činnost
2) důsledky duševní a fyzické činnosti
3) souhrn důsledků všech činnosti v bytosti
v tomto a minulých životech
4) řetězec příčin a následků ve sféře mravnosti
14 bóddhisatva – doslova " osvícená bytost", která hledá skrze správný pohled (intuici) osvícení
15 pět
nadpřirozených sil –
1) vidět co nevidí druzí
2) slyšet co neslyší druzí
3) vidět minulost a budoucnost
4) znát myšlenky druhých
5) zjevovat se na jakémkoli místě
16 pod jejich chodidly a oni spasnou rovnou do pekla - Replika na dva mahájánové texty. V sútře „Zničení všech dharem“ žebravý mnich Šeng-i spadl rovnou do pekla. Nirvána sútra hovoří o bhikšu Šang-hsingovi, který vlastnil zvrácenou výmluvnost a proto se země otevřela pod jeho chodidly a on spadl do nejhlubšího pekla.
17 přestupek - porušení Zákona, přečin, trestný čin, vina, útok
18 Maňdžušrí – doslovně "Ten, který je ušlechtilý a vznešený", bódhisattva moudrosti, významná osobnost buddhistického panteonu
19 Gautama Buddha – Siddhártha Gautama (přibližně 564/3 př. n. l.) Podle tradice se narodil jako princ královského rodu Šákjů (proto je později nazýván Buddhou Šákjamunim). Do 29 let žil pohodlným životem syna místního vládce, oženil se (manželka Jasódhara) a měl syna (Ráhula). Poté – aniž by spatřil právě narozeného syna – opustil domov a věnoval se nejrůznějším praktikám, pomocí nichž chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s každou existencí, a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry). Nakonec podle legendy ve věku 35 let objevil střední cestu, která se vyhýbá všem krajnostem, a dosáhl probuzení, konečného osvobození z utrpení a koloběhu životů. Následujících 45 let předával své učení, ať už mnichům (založil první mnišské společenství na světě) , tak laikům. Zemřel u Kušinagary obklopen svými mnišskými následovníky.
20 Angulimálja – je významnou postavou buddhistické tradice. Vystupoval jako nemilosrdný zbojník, který se po přechodu k buddhismu zcela změnil, je považován za příklad vykupitelské síly Buddhovy nauky.
21 nic neobsahují – jsou prané
22 Tathátá - Takovost, to co je Tak, v mahájánová literatuře, první a poslední "základ" Skutečnosti
23 sužující žádosti – poskvrnění, utrpení (kleša)
24 šest království –
1) království nebeských bytostí
2) království bojovných démonů
3) království hladových duchů
4) království bídy a strastí (pekla)
5) království zvířat
6) království lidí
25 pěti povozů – způsobů, cest, učení ( jána)
1) lidský povoz - pro lidi zrozené v lidském světě
2) nebeský povoz - napomáhající zrození v nebeském stavu
3) povoz šravaků (naslouchajících)
4) povoz pratjekabuddhů
(Ti, kteří chtějí sami svojí aktivitou dosáhnout osvícení)
5) povoz bódhisattvů (bytostí se správnou intuicí)
Prvé dva jsou světské a o dalších třech se předpokládá, že vedou ze světa iluzí k osvícení. Úsilím mahájánové literatury je objasnit přístup povozu bódhisattvů, který jediný vede přímo k procitnutí.
26 dobrým a zlým – resp. správným a špatným
27 vnímání bez vnímání – poznání bez poznávání
28 sklony – resp. spojité články
29 vzývání – resp. opakování jména osvíceného Amitábhy (Óm namó Amitábha)
