Pojednání o buddhovství

Projevení nepochopitelného stavu buddhovství

Tak jsem slyšel. Jednou Buddha pobývat v Anáthapindadově zahradě, v háji Džéta blízko Šrávastí, doprovázen jedním tisícem mnichů, deseti tisíci bódhisattvy mahásattvy a mnoha bohy z království touhy a království tvaru.

Tehdy se oba, bódhisattva mahásattva Maňdžušrí¹ a bůh Sutina², zúčastnili shromáždění.

Světem uctívaný řekl Maňdžušrímu: „Měl bys vysvětlit nebeským bytostem a bódhisattvům, kteří jsou ve shromáždění, hluboký stav buddhovství.“

Maňdžušrí řekl Buddhovi: „Budiž, Světem uctívaný. Přejí-li si dobří mužové a dobré ženy poznat stav buddhovství, měli by vědět, že to není stav pro oko, ucho, nos, jazyk, tělo nebo mysl. není to ani stav tvaru, zvuky, vůně, chuti, tkáně nebo mentálních představ. Světem uctívaný, žádný stav není stavem buddhovství. Toto je příznačné pro stav svrchovaného osvícení, jak jej dosahuje Buddha?“

Buddha řekl: „Je to stav prázdnoty, protože všechno, co vidíme, je stejné rovnosti. Je to stav bez znaků, protože všechny znaky jsou si rovny. Je to stav bez přání, protože tři království jsou si rovny. Je to stav bez činnosti, protože všechny činnosti jsou si rovny. Je to nepodmíněný stav, protože všechny podmíněné věci jsou si rovny.“

Maňdžušrí se otázal: „Světem uctívaný, jaký je nepodmíněný stav?“

Buddha řekl: „Nepřítomnost myšlenek [mysli] představuje nepodmíněný stav.“
Maňdžušrí řekl: „Světem uctívaný, jsou-li nepodmíněné a další stavy stavem buddhovství a představuje-li nepodmíněný stav nepřítomnost myšlenek, na jakých základech se potom stav buddhovství vyjadřuje? není-li žádný takový základ, potom můžeme říci, že nic není, a protože říkáme, že nic není, nic nelze vyjádřil. Proto tedy, Světem uctívaný, se nedá stav buddhovství vyjádřit slovy.“

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, kde by se měl stav buddhovství hledat?“

Maňdžušrí odpověděl: „Měl by se opravdu hledat v poskvrnění [ve znečištění; problémech] vnímajících bytostí. Proč? Protože v podstatě poskvrněných vnímajících bytostí je nepostižitelný. šrávakové a pratjékabuddhové nemohou toto [uskutečnění] pochopit; proto se nazývá stavem buddhovství.“

Buddha se otázal Maňdžušrího: „Stav buddhovství přibývá nebo ubývá?“
„Nikdy nepřibývá ani neubývá.“

Buddha se otázal: „Jak pochopit vlastní podstatu [svébytnost, vlastní přirozenost, (svAbAava)] poskvrnění všech vnímajících bytostí?“
„Stav buddhovství nikdy nepřibývá ani neubývá, stejně jako svébytnost poskvrnění nikdy nepřibývá ani neubývá.“

Buddha se otázal: „Jaká je vlastní podstata poskvrnění?“
Vlastní podstata poskvrnění je vlastní podstatou stavu buddhovství. Světem uctívaný, kdyby byla vlastní podstata poskvrnění odlišná od vlastní podstaty stavu buddhovství, potom by se nemohlo říci, že buddha spočívá v rovnosti všech věci. To proto, že vlastní podstata poskvrnění je skutečně vlastní podstatou stavu buddhovství, můžeme říci, že tathágata spočívá v rovnosti.“

Buddha se dále ptá: „V čem myslíš, že spočívá rovnost tathágaty?“
„Jak tomu rozumím tathágata spočívá v úplně stejné rovnosti, v jaké vnímající bytosti, které jednají s přáními, nenávistí a přetrvávající nevědomostí.“

Buddha se otázal: „V čem spočívá rovnost těchto vnímajících bytosti, které jednají s třemi jedy?“
„Spočívá v rovnosti prázdnoty, neoznačování [neznámkování], a nechtění [ne žádostivosti].“

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, jak by mohly být v prázdnotě přání, nenávist, a nevědomost?“

Maňdžušrí odpověděl: „Právě to, co existuje je prázdné, to, v čem se také nalézají přání, nenávist a nevědomost.“

Buddha se otázal: „V čem existuje prázdnota?“
„Prázdnota prý existuje [pouze] ve slovech a řeči. Protože jsou prázdná, obsahují přání, nenávist a nevědomost.

Buddha řekl: „Mniši! Bez vyvstávání, bez podmiňování, bez činnosti a bez počátku vše existuje. Kdyby neexistovalo, potom by se nemohlo hovořit o vyvstávání, podmíněnosti, činnosti, a počátku. Proto tedy, mniši, je-li nevyvstávání, nepodmiňování, nečinnost a není žádný počátek, můžeme mluvit o vyvstávání, podmíněnosti, činnosti, a počátku. Podobně, Světem uctívaný, kdyby nebyla žádná prázdnota, nenávist nebo nevědomost, nemohlo by se mluvit o přání, nenávisti, nevědomosti nebo jiných myšlenkách.“

Buddha řekl: „Maňdžušrí, je-li toto důkaz, potom to musí být tak, jak jsi řekl, že ten, kdo přebývá v poskvrnění přebývá v prázdnotě.“
Maňdžušrí řekl: „Světem uctívaný, hledá-li meditující prázdnotu mimo poskvrnění, bude hledat marně. Mohlo by být vůbec možné, aby se prázdnota odlišovala od poskvrnění? Když rozjímá o poskvrnění jako o prázdnotě, může se říci, že se zabývá správnou praxí.“

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, oddělil jsi se od poskvrnění nebo v nich spočíváš?“

Maňdžušrí řekl: „Všechna poskvrnění jsou si [ve skutečnosti] rovna. Skrze správnou praxi jsem si uvědomil rovnost. Proto tedy, se ani neodděluji od poskvrnění ani v nich nepřebývám. Požadují-li šramana nebo bráhmin, překonání vášnivá zaujetí [žádostí] a dívají se na ostatní vnímající tvory jako na poskvrněné, upadají do dvou krajních názorů. Jakých dvou? Jeden je pohled věčnosti [eternalismus], který tvrdí, že poskvrnění existuje; druhý je nihilistický pohled, který tvrdí, že poskvrnění neexistují. Světem uctívaný, ten kdo správně cvičí, nevidí takové věci jako vlastní já nebo ostatní, bytí nebo nebytí. Proč? Protože jasně chápe všechny dharmy.“

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, jak spoléhat na správnou praxi?“
„Kdo praktikuje správně, nespoléhá se na nic.“

Buddha se otázal: „Necvičí snad v souladu s Cestou?"
„Praktikuje-li podle něčeho, jeho praxe bude podmíněná. A podmíněná praxe není jediné rovnosti. Proč? Protože není vyňata z vyvstávání, trvání a záhuby.“

Buddha se otázal Maňdžušrího: „Jsou nějaké skupiny v nepodmíněném?“

Maňdžušrí odpověděl: „Světem uctívaný, kdyby v nepodmíněném byly skupiny, potom by nepodmíněné bylo podmíněné a již by nebylo nepodmíněné.“

Buddha řekl: „Jestliže světci [blažené duše] mohou uskutečnit nepodmíněné, potom je taková věc jako nepodmíněnost; jak můžeš říkat, že v ní nejsou žádné skupiny?
„Věci nemají žádné skupiny, a blažené duše přesáhly skupiny. Proto, říkám, nejsou žádné skupiny.

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, neměl bys říkat, že jsi dosáhl svatosti?“

Maňdžušrí se opět otázal: „Světem uctívaný, předpokládejme, že se otážeme magicky vytvořené osoby: Nemohl byste nám říci, zda-li jste dosáhl svatosti? Jaká asi bude jeho odpověď?“

Buddha Maňdžušrímu odpověděl: „ u magicky vytvořené osoby nemohou mluvit o dosažení ani o nedosažení.“

Maňdžušrí se otázal: „Neměl Buddha říci, že všechny věci jsou jako iluze?“

Buddha odpověděl: „Tak, tak.“
„Jestliže všichni věci jsou jako iluze, proč se mne ptáš, jestli jsem dosáhl nebo nedosáhl svatosti?“

Buddha se otázal: „Maňdžušrí, co společného jsi uskutečnil ve třech povozech?“
„Stejně jsem uskutečnil stav buddhovství.“

Buddha se otázal: „Dosáhl jsi stav buddhovství?“
„Jestliže jej Světem uctívaný dosáhl, potom jsem jej rovněž dosáhl.“

Nato se Ctihodný Subhúti otázal Maňdžušrího: „Nedosáhl tathágata stavu buddhovství?“
Maňdžušrí se otočil a otázal: „Dosáhl jsi něčeho ve stavu šrávakovství?“

Subhúti odpověděl: „Osvobození světce neznamená ani dosažením ani nedosažením.“
„Tak je to, tak je to. Rovněž, osvobození tathágaty není ani stav ani nestav.“

Subhúti řekl: „Maňdžušrí, nepostaráš se při učení dharmy tímto způsobem o novice bódhisattvů.“

Maňdžušrí otázal: „Co myslíš Subhúti? Předpokládejme, že lékař v péči o pacienty jim nepodává štiplavé, kyselé, hořké, nebo svíravé léky. Pomáhá jim, aby se znovu uzdravili, nebo způsobí, že zemřou?“

Subhúti odpověděl: „Způsobí, že trpí a umírají namísto toho, aby jim dával mír a štěstí.“

Maňdžušrí řekl: „Tak je to i s učitelem dharmy. Jestliže se stará o jiné a v obavách, že se mohou polekat a skrýt před hlubokým významem dharmy, jim namísto toho říká bezvýznamná slova a iluzorní fráze, potom způsobí, že vnímající tvorové trpí [zrozením,] stářím, nemocí a smrtí, namísto toho, aby jim dal zdraví, mír, blaženost a nirvánu.“
Když byla tato dharma vysvětlená, pět set mnichů se oprostilo od spojení s jakoukoli dharmou, očistilo se od poskvrnění a osvobodilo se od mysli. osm tisíc dévů odešlo daleko z poskvrněného světského světa a dosáhlo čistého oka-dharmy [pohledu] tak, že zří všechny dharmy; sedm set bohů se rozhodlo dosáhnout svrchovaného osvícení a slíbilo: „V budoucnu dosáhneme výmluvnosti jako Maňdžušrí.“

Potom se Subhúti otázal Maňdžušrího: „Nevysvětlíš šrávakům dharmu šrávakova povozu?“
„Následuji dharmy všech povozů.“

Subhúti se otázal: „Jsi šrávaka, pratjékabuddha, světský člověk nebo nanejvýš osvícený?“
„Jsem šrávaka, ale mé porozumění nepramení z projevů jiných. Jsem pratjékabuddha, ale neopouštím velké soucítění či obavy ostatních živých bytostí. Jsem světský člověk, svrchovaně osvícený, ale ještě se nevzdávám svých původních slibů.“

Subhúti se otázal: „Proč jsi šrávaka?“
„Abych umožnil vnímajícím tvorům, kteří ještě neslyšeli dharmu, aby ji uslyšeli.“
„Proč jsi pratjékabuddha?“
„Abych důkladně pochopil závislé vznikání všech dharem.“
„Proč jste světským člověkem, svrchovaně osvíceným?“
„Protože si uvědomuji, že všechny věci jsou si v dharmadhatu rovné.“

Subhúti se otázal: „Maňdžušrí, v jakém stupni skutečně spočíváš?“
„Spočívám ve všech stupních.“

Subhúti se otázal: „Může se také stát, že přebýváš ve stupni obyčejných lidí?“

Maňdžušrí řekl: „Nakonec spočívám ve stupni obyčejných lidí.“

Subhúti se otázal: „Jaký skrytý smysl ti dovoluje takto hovořit?“
„Hovořím tak, protože všechny dharmy jsou si v podstatě rovny.“

Subhúti se otázal: „Jsou-li si všechny dharmy rovny, kde jsou pevně stanoveny takové dharmy jako stavy šrávaků, pratjékabuddhů, bódhisattvů a buddhů?“

Maňdžušrí odpověděl: „Na dokreslení si představ prázdný prostoru v deseti směrech. Lidi mluví o východním prostoru, jižním prostoru, západním prostoru, severním prostoru, čtyřech prostředních prostorech, prostoru nahoře, prostoru dole a tak dále. Hovoří o těchto rozdílech, ačkoli sám volný prostor je bez jakýchkoli rozdílů. Stejně tak se, ctnostný, pevně stanovují rozličné stupně v nekonečné prázdnotě všech věcí, ačkoli sama prázdnota je prosta rozdílů.“

Subhúti se otázal: „Vstoupil jsi do vědomí svatosti a jsi navždy oddělen od samsáry?“
„Vstoupil jsem do něho a vystoupil jsem z něho.“

Subhúti se otázal: „Proč jsi z něho vystoupil, poté co jsi do něho vstoupil?“

Maňdžušrí odpověděl: „Ctnostný, měl bys vědět, že takto se projevuje moudrost a chytrost [duchaplnost] bódhisattvů. Skutečně vstupují do uskutečnění svatosti a oddělují se od samsáry; potom, aby ochránili vnímající tvory, se z toho uskutečnění vynoří. Subhúti, představ si zkušeného lukostřelce, který chce pokořit krutého nepřítel. Nicméně v nepřátelské divočině omylem vystřelí na svého milovaného syna šíp. Syn vykřikne: „Neudělal jsem nic špatného. Proč mne chceš zranit?“ Ihned se rychlonohý lukostřelec vrhá k jeho synovi a chytá šíp aniž ten stačil udělat nějakou škodu. Bódhisattva jedná stejně: Aby cvičil a podmanil si šrávaky a pratjékabuddhy dosáhne nirvány; avšak, vynoří se z ní a neupadá do stavů šrávaků a pratjékabuddhů. Proto se jeho stav nazývá buddhovým stavem.“

Subhúti se otázal: „Jak může bódhisattva dosáhnout tohoto stavu?“

Maňdžušrí odpověděl: „Pobývají-li bódhisattvové ve všech stavech a ještě nepobývají nikde, mohou dosáhnout tohoto stupně.
Jestliže mohou rozmlouvat o všech stupních, ale nepřebývají v nižších stupních, mohou dosáhnout tohoto buddhova stupně.
Praktikují-li, s úmyslem ukončit utrpení všech vnímajících bytosti, ale [uvědomují si], že v dharmadhátu není žádný konec; setrvávají-li v nepodmíněném, a ještě vykonají podmíněné činnosti; zůstávají-li v samsáře, ale [pozorně] na ni hledí jako na zahradu a nehledají nirvánu dříve, než-li vyplní všechny své sliby - potom mohou dosáhnout tohoto stupně.
Uvědomí-li si nepřítomnost vlastního ega a ještě přinášejí vnímajícím bytostem zralost, mohou dosáhnout tohoto stupně.
Dosáhnou-li buddhovy moudrosti a přitom se nehněvají či nechovají nenávist k těm, kterým se nedostává moudrosti, mohou dosáhnout tohoto stupně.
Cvičí-li pro ty, kdo hledají dharmu, otáčení kola dharmy, ale nevytvářejí mezi věcmi žádné rozdíly, mohou dosáhnout tohoto stupně.
Dále ještě, zvítězí-li bódhisattvové nad démony a ještě přijmou čtyři démony, kteří se zjeví, mohou dosáhnout tohoto stupně.“

Subhúti řekl: „Maňdžušrí, pro každého světského tvora je velmi obtížné, aby uvěřil takovéto bódhisattvovské praxi.“

Maňdžušrí řekl: „Tak je to, tak je to, jak říkáš. bódhisattvové vykonají skutky v pozemském světě, ale překračují světskou dharmu.“

Subhúti řekl: „Maňdžušrí, prosím, řekni mi jak překračují pozemský svět.“

Maňdžušrí řekl: „To, co nazýváme pozemským světem, vytváří pět složek. Z toho, složka tvaru má přirozenost [povahu] nahromaděné pěny, složka pocitů má přirozenost bubliny, složka představ má přirozenost fata morgány, složka impulsu [popudu] má přirozenost dutého banánovníku, a složka vědomí má přirozenost iluze. mělo by se tedy vědět, že základní přirozenost pozemského světa není nic jiného než přirozenost pěny, bubliny, fata morgány, banánovníku a iluze; v ní nejsou ani složky ani jména složek, ani vnímající bytosti ani jména vnímajících bytostí, ani pozemský svět ani nadpozemský svět. Tomuto správnému porozumění pěti složkám se říká svrchované porozumění. Dosáhne-li někdo tohoto svrchovaného porozumění, potom se osvobodí, jak [skutečně] vždy měl být. ³ Je-li takto osvobozen, není připoután k pozemským věcem. Není-li připoután k pozemským věcem, překračuje pozemský svět.
Mimoto, Subhúti, základní přirozenost pěti složek je prázdnota. Je-li tato přirozenost prázdnota, není žádné "já" ani "mé". Není-li žádné "já" ani "mé", není žádná dvojnost. Není-li žádná dvojnost, není ani lakota ani opuštěnost. Není-li ani lakota ani opuštěnost, není žádné spojení. Tak, prost spojení; překračuje pozemský svět.
Navíc Subhúti, pět složek patří k příčinám a podmínkám. Patří-li k příčinám a podmínkám, nepatří k sobě samému nebo dalším. Nepatří-li k sobě samému nebo dalším, nemají žádného držitele. Nemají-li žádného držitele, není nikdo kdo je drží. Není-li žádné držené, není žádný rozpor a nepřítomnost rozporu je praxí opravdových stoupenců. Stejně jako se ruka pohybující se prázdným prostorem nedotýká žádného předmětu a nepotkává žádnou překážku, zrovna tak bódhisattvové, kteří praktikují rovnost prázdnoty, překračují pozemský svět.
Navíc, Subhúti, protože všechny prvky pěti složek splynou v dharmadhatu, nejsou žádná království. Nejsou-li žádná království, nejsou žádné prvky ani země, voda, oheň či vzduch; není žádné já, vnímající bytost, nebo život; žádné království přání, království tvaru, nebo království bez tvaru; žádné království podmíněnosti nebo království nepodmíněnosti; žádné království samsáry nebo království nirvány. Když bódhisattvové vstoupí do takového sféry [která je bez rozdílů], nepřebývají v ničem, ačkoli zůstávají uprostřed světských bytostí. Nepřebývají-li v ničem, překračují pozemský svět.“
Když byla vysvětlena tato dharma překračující svět, dvě stě mnichů se odpojilo od všech dharem, skončili se všemi svými poskvrněními, a v mysli se osvobodili. Jeden po druhém si svlékli svůj vrchní šat, aby jej nabídli Maňdžušrímu a pravili: „Žádná osoba, která nevěří nebo nerozumí této nauce ničeho nedosáhne a nic si neuvědomí.“
Potom se Subhúti otázal těchto mnichů: „Starší, máte vůbec čeho dosáhnout nebo co uskutečnit?'
Mniši odpověděli: „Pouze troufalci budou tvrdit, že mají co dosáhnout a uskutečnit. Pokorný oddaný stoupenec nemá, čeho by dosáhl nebo co by uskutečnil. Jak by potom někdo mohl přemýšlet nad vlastním výrokem „Toto jsem dosáhl; toto jsem uskutečnil? Objevuje-li se jemu tato myšlenka, potom to je démonský skutek.“

Subhúti se otázal: „Starší, podle vašeho názoru, jaké dosažení a uskutečnění způsobilo, že takto hovoříte?“

Mniši odpověděli: „Pouze Buddha, Světem uctívaný a Maňdžušrí znají naše dosažení a uskutečnění. Nejctnostnější, toto je naše porozumění: Ti, kdo plně neznají podstatu strasti a přesto požadují, aby bylo utrpení pochopeno, jsou troufalí [drzí]. Rovněž požadují-li, aby se příčina strasti vykořenila, aby se zastavila strast a aby se následovala cesta vedoucí k zastavení strasti, jsou troufalí. Také ti jsou troufalí, kdo skutečně neznají podstatu strasti, její příčinu, její zastavení nebo cestu vedoucí k jejímu zastavení, a přitom tvrdí, že znají strast, vykořenili příčinu strasti, uskutečnili zastavení strasti a že následovali cestu vedoucí k zastavení strasti.
Jaká je přirozenost strasti? Je to právě přirozenost nevznikání. Stejná je pravda týkající se charakteristiky způsobující strast, zastavení strasti a cesta vedoucí k zastavení strasti. Přirozenost nevznikání je bez znaků a nedosažitelná. V ní není [se nepoznává] žádná strast, žádná příčina strasti není vykořeněna, žádné zastavení utrpení není zjištěno a žádná cesta vedoucí k zastavení utrpení se nenásleduje. Ti, kdo se po vyslechnutí těchto vznešených pravd nepolekají, nezhrozí, nebo nestojí v posvátné hrůze, nejsou drzí. Ti, kdo se polekají, zhrozí nebo stojí v posvátné hrůze, jsou drzí.“

Nato Světem uctívaný pochválil mnichy a pravil: „Dobře to říkáš, dobře to říkáš!“ řekl Subhútimu: „Tito mniši slyšeli Maňdžušrího vysvětlovat tuto hlubokou dharmu během éry Kášjapa buddhy. Protože předtím prováděli tuto hlubokou dharmu, jsou nyní schopni ji naleznout a okamžitě jí porozumět. Podobně, všichni ti, kdo slyší, uvěří a porozumí tomuto hlubokému učení v mé éře, budou v budoucnosti ve shromáždění Maitréja buddhy.“
Potom řekl bůh Suguna (suguNa) Maňdžušrímu: „Ctnostný, opakovaně jsi na tomto světě vyučoval dharmu. Teď naléhavě žádáme, abys odešel do nebe Tušita (tuzita). bohové tam také dlouho sázeli mnoho dobrých kořenů. Budou schopni porozumět dharmě, jakmile ji uslyší. Protože však jsou připoutáni k potěšení [svého nebe], nemohou [ze svého nebe odejít a] přijít k Buddhovi naslouchat dharmě, a proto trpí velkou ztrátou.
Maňdžušrí okamžitě učinil zázračný čin, kterým způsobil, že bůh Suguna a všichni ostatní ve shromáždění uvěřili, že přijeli do paláce nebe Tušita. Tam spatřili zahrady, lesy, velkolepé paláce a obydlí s nákladnými řadami zábradlí a oken, vysoké a prostorné dvacetipodlažní věže se skvostnými sítěmi a závěsy, nebeské květiny pokrývající zemi, rozličné překrásné ptáky v hejnech se vznášející a švitořící a nebeské dívky ve vzduchu rozhazující květy korálového [červeného] stromu, sborově zpívající verše a svižně hrající.
Když toto vše bůh Suguna uviděl řekl Maňdžušrímu: „Je to pozoruhodné, Maňdžušrí! Jak jsme tak rychle vešli do paláce nebe Tušita podívat se tam na zahrady a bohy? Maňdžušrí, prosíme budeš nás učit dharmu?“

Starší Subhúti řekl Sugunovi: „Synu nebe, neodešel jsi ze shromáždění ani nešel jinam. Je to Maňdžušrího zázračný čin, který zapříčinil, že vidíme sebe v paláci nebe Tušita.“

Bůh Suguna pravil Buddhovi: „Jak vzácné, Světem uctívaný! Maňdžušrí tak zná samádhi a zázračnou moc, že v náhle způsobil, že toto celé shromáždění se zjevilo v paláci nebe Tušita.“

Buddha řekl: „Synu nebe, takto rozumíš Maňdžušrího zázračné moci? Jak tomu rozumím, přeje-li si Maňdžušrí, může hromadit všechny zásluhy a velkolepé vlastnosti buddhových zemí, kterých je tolik jako písku v Gangách, a způsobí, že se objeví v jedné buddhově zemi. Může na jedné špičce prstu pozvednout buddhovy země, které jsou pod naší a kterých je tolik jako písku Gang, a položí je do prázdného prostoru na vrchol buddhových zemí nad naší, kterých je rovněž tolik jako písku v Gangách. Může položit všechny vody čtyř velkých oceánů všech buddhových zemí do jediného póru bez toho, aby se tam vodní tvorové cítili stlačeni nebo je odstranil z moří. Může uložit všechny hory Sumeru všech světů do hořčičného semínka a přitom bohové na těchto horách cítí, že stále žijí ve vlastních palácích. Může umístit všechny vnímající bytosti pěti rovin existence všech buddhových zemí do své dlaně, a přitom se podívat na všechny druhy skvělých materiálních předmětů jako na ty, které jsou dostupné v rozkošných, velkolepých zemích. Může shromáždit všechny ohně všech světů do kusu bavlny. Může užít skvrnku tak malou jako pór k zatmění úplně každého slunce a měsíce v každé buddhově zemi. Zkrátka může dokončit, cokoliv si přeje učinit.“ ⁴

Tehdy se Pápíján, Zlý převtělil do mnicha a řekl Buddhovi: „Světem uctívaný, právě teď si přejeme podívat se, jak Maňdžušrí vykonává zázračné činy. Co je to za tak nesmyslný výrok, kterému nikdo na světě nemůže uvěřit?“

Světem uctívaný řekl Maňdžušrímu: „ měl bys projevit svoji zázračnou moc pravě před tímto shromážděním.“
Nato, aniž by se zvedl ze svého místa, Maňdžušrí vstoupil při velebení všech dharem do samádhi dokonalé duševní svobody a zjevil všechny zázračné činy, které popsal Buddha.
Vidíce to Zlý, členové shromáždění a bůh Sutina, všichni tleskali těmto bezpříkladným skutkům a pravili: „Výborně; výborně! Protože se Buddha zjevil na tomto světě, my nyní máme tohoto bódhisattvu, který může konat tak zázračné činy a světu otevřít dveře k dharmě.“
Nato démon nadšen Maňdžušrího hrůzyplnou mocí řekl: „Světem uctívaný jak báječné, že Maňdžušrí ovládá tak velkou, zázračnou moc! A členové tohoto shromáždění, kteří nyní porozuměli a uvěřili dharmě tím, že projevil zázračné činy, jsou také úžasní. Světem uctívaný dokonce kdyby tam bylo tolik démonů jako je písku v Gangách, nebyli by schopni překážet těmto dobrým mužům a dobrým ženám, kteří rozumí a věří dharmě.
Já Papijan, Zlý vždy hledal příležitosti postavit se proti Buddhovi a vytvořit zmatek mezi vnímajícími tvory. Teď slibuji, od dnešního dne, jakživ nepůjdu blíže než sto mil od místa, kde tato nauka převládá, nebo kde v ní lidé věří, rozumějí ji, uchovávají, přijímají, čtou, přednášejí a učí ji.
Avšak, Světem uctívaný, někteří mí příbuzní se rozhodli odvrátit mysl oddaných, aby zničili dharmu tathágaty. Budu odříkávat [vyvolávat, recitovat] následující dháraní (dhAraNI), aby mí stoupenci mohli zvítězit nad těmito démony. Když dobří muži nebo dobré ženy čtou, píší a přednášejí tato dháraní, nebo je učí další, nebeští démoni budou prospívat a za to učitelé této dharmy budou v těle a mysli pociťovat radost, budou energicky praktikovat, budou přirozeně výmluvní a budou vlastnit dháraní a nebudou mít nedostatek podpory, jídla a nápojů, oblečení, lože nebo léků.“

Potom pronesl dháraní:⁵

tadyathā amala vimale sthitatve akalavanirjitaśatru jaye jayavati bhūtamatiśame śvanati aphume busume adhire agemakhe khakheyisile agamephulela phulaphule phaśume śuśuma dhidhire anavanate sthitate kṛtārate kṛtabhidhye pirocatāna saddharmabhanakosya sūtratrasyadhaṛka abhrabugata ivasūūryasvāhā

Potom pravil Pápíján: „Světem uctívaný, přijímají-li dobří muži nebo dobré ženy toto dháraní celým srdcem a soustředěně jej opěvují, budou je bohové, draci, jakšové, gandharvové, asurové, garudové, kinnarové a mahóragové ochraňovat a žádní zlí démoni nebudou schopni je oklamat.“
Když démon Pápíján vyslovil toto zaříkání, zachvěl šesti druhy, které se vyskytují v miliardách vesmírných světů.
Světem uctívaný potom pravil démonu Papijanovi: “Výborně, výborně! Měl bys vědět, že tvoje výmluvnost je projevením Maňdžušrího zázračné moci.“
Když Maňdžušrí odhalit jeho zázračnou moc a démon Pápíján opěvoval dháraní, třicet dva tisíc bohů se rozhodlo dosáhnout svrchovaného osvícení. . . .
Když Buddha doučil tuto sútry, bůh Suguna, starší Ánanda, a všichni lidé, bohové, draci, gandharvové, asurové a další se zaradovali poté, co vyslechli Buddhovo vyučování.

Poznámky:

1. Maňdžušrí (čín. Wen-šu, jap. Mondžu) – „Ten jenž je mírný a šlechetný“ bódhisattva moudrosti
2. Suguna – Ten, kdo má dobré zvyky
3. Toto ukazuje na nauku o původu nebo základní [vrozené] Buddhově přirozenosti, která učí, že jsme všichni v osvíceném stavu - samsára je nirvána - ale protože naše osvícení je zatemněno závoji hněvů a nevědomosti, nejsme si toho vědomi.
Když bytost poprvé vstoupí do osvícení, je obvykle udivena skutečností, že neuskutečnila něco nového. Je stále v osvíceném stavu. To je důvod, proč určité mahajánové sútry a zenové texty říkají, že v době svého osvícení, Buddha zvolal: Jak podivuhodné je to! Všechny vnímající bytosti jsou již osvíceny, aniž jsou si toho vědomi."
4. Tyto neuvěřitelné činy jsou následky Maňdžušrího uskutečnění nepřekážejícího [nebrzdícího] aspektu prázdnoty (sunjata). Ten, kdo dosáhl tohoto stupně, je prost otroctví času a prostoru; proto tedy, může vykonávat zázračné činy.
5. Tato mantra, kterou redaktor našel, je přepsána z tibetského textu, pekingského vydání. pro přepsání je vhodnější než čínská. Čínský přepis sanskritské mantry není založen na přepisovacím systému nebo na abecedě, ale na výslovnosti čínských znaků. Je extrémně obtížné, ne-li skoro nemožné, přesně obnovit sanskrit z čínštiny. V současné době se používají k recitaci jiná dharaní např. z 26. kapitoly Lotosové sútry.
Český přepis:
[tadjathá amala vimalé sthitatvé akalavanirdžitašatru džajé džajavati bhútamatišamé švanati aphumé busumé adhiré agémakhé khakhéjisilé agaméphuléla phulaphulé phašumé šušuma dhidhiré anavanaté sthitaté kRtáraté kRtabhidhjé pirócatána saddharmabhanakósja sútratrasjadhaRka abhrabugata ivasúúrjasváhá]